Po delší době tu máme příspěvky do literárního koutku. Dva zdařilé fejetony jsou vybrány ze 3.A. Filip Zachariaš vám nabídne práci Přechodné bydliště: Facebook! a Michaela Rusňáková fejeton s názvem Měla bych navštívit zvěrolékaře .



Přechodné bydliště: Facebook!
Filip Zachariaš

Přiznám se (i když to vlastně ani nemusím), že patřím mezi počítačové analfabety. Kdybych toto zařízení nepotřeboval, nepoužíval bych ho. Například z html stránek mám ještě dnes občas noční můry - následky několika hodin v počítačové učebně.
S příchodem do našeho ústavu se mnohé změnilo. Dnes si vzpomínám, jak polovina třídy mluvila o jakémsi Facebooku. „Vyšlo mi v testu, že zemřu v roce 2020. Srazí mě auto,“ slyším zleva. „Vidělas ty trapný fotky? Ne? Tak se doma na tu hrůzu podívej!“ ozývá se zprava. „Domluvíme se na fejsu.“
Rozhodl jsem se, že tomu „fejsu“ přijdu na kloub. Zasvěcení „fejsbukaři“ mě vtáhli do multikulturního světa sociální sítě. Nejsme přece sto let za opicemi, takže vysvětlování probíhalo přes ICQ, což byl vrchol mého umění. Po několika týdnech zápasu se na mě konečně začalo usmívat štěstí. Pronikl jsem do ráje a průvodcem se mi stalo Mámení. Nitrožilní podání přineslo očekávané účinky.
Okamžitě se na hlavní stránce objevily žádosti ke spřátelení. Nevěřili byste, jak rychle se můžete s naprosto cizím člověkem spřátelit. Stačí jeden pohyb myši. Vše máte jako na talíři. Nač jezdit ke známým na kus řeči? Naprosto zbytečné. Fotky z narozenin vzdálené rodiny si prohlédnete v tomto ráji a starosti se sháněním dárků se stanou minulostí. Ještě lépe uděláte, když je i obejmete - virtuálně, samozřejmě.
Máte doma psa? Ihned prodat! Facebook vám dovolí chovat i v 1+0 o rozloze pěti metrů čtverečních celou farmu zvířat. Zahrada s mrkví samozřejmostí.
Pokud vám ještě renomované společnosti neudělaly IQ, tak zbytečně neutrácejte. Fajnšmekrům doporučuji hlavně test „Sy chitrí jako ajnštajn?“ Pořád se v naší republice mluví o šetření. Všichni jenom žvaní, žvaní, žvaní. Jediný Facebook postoupil zase o krok napřed. Ve velmi kvalitních testech se dozvíte, která práce se k vám hodí, a dokonce vám to i zdůvodní - první úspora objevena. Zrušit úřady práce! Budoucnost mi leží u nohou. V testu mi vyšlo, že do pěti let budu popelářem. Zřejmě některý milionář zapomene v popelnici miliony, jelikož další test odhalil mé budoucí příjmy - kolem dvou set tisíc měsíčně. A Facebook nikdy nelže!!!
Růžové brýle mi špatně doléhají na oči, a tak přišlo zjištění, že se účastním několika z miliard skupin - např. Milujeme Patrika Nováka, ale také Nesnášíme Patrika Nováka. Jsem trochu rozdvojená osobnost, nemyslíte? Po ničivém zemětřesení na Haiti se dokonce obětoval jeden dobrák, který dával za člena své skupiny deset korun na pomoc postižené zemi. Pak ho ta zpropadená média označila za nacistu a skupinu zrušila. Škoda. Haiti zůstane napospas.
Můj výčet neomezených možností Facebooku končí. Stejně byste tomu nevěnovali pozornost - už přece musíte utíkat přihlásit se k této síti, neboť být na Facebooku vám toho moc nepřinese, ale když zde chybíte, jako byste neexistovali. Jen pozor na brýle - přidržovat, aby nespadly.


Měla bych navštívit zvěrolékaře (fejeton)
Michaela Rusňáková

„Jestliže dřeš jako kůň a večer jsi ztrhanej jako pes, pak bys měl navštívit zvěrolékaře, protože jsi pravděpodobně vůl.“
Sloveso dřít - napadne mě pracovat. To není můj případ. Ale ve škole a kvůli škole opravdu dřu jako kůň. A večer co večer jsem ztrhaná jako pes. Však taky večer co večer štěkám. Nejspíš budu vůl.
„Jmenuju se Míša,“ tak se představuji. Míšu si neodmyslitelně spojuji s medvídkem ze zmrzliny Míša. Oblíbená zdrobnělina mého jména je Miška. Stejná výslovnost jako myška. Moje přezdívka - Ovce. Můj strýc mi říkaval Kočko. Netuším proč, nevadí. A když jsem byla malá, tatík mě oslovoval Mihule. Přesně jako mihule potoční.
Když chraptím, říkají, že se směju jak hyena. Když zoufale křičím, ječím prý jako siréna. Pravda, posluchač mých „hysteráků“ s přecitlivělými oušky pravděpodobně myslí hasičskou sirénu, ale Sirény byly bájné stvůry. A ještě jsem několikanásobná husa, koza a celé stádo krav.
Co se týče mých vlastností, když se mi nechce, jsem pomalá jako šnek, slimák nebo lenochod. Někdy se hrbím jako velbloud. Jsem líná jako kocour. Taky pořád někde lítám. Máme tu chybějící ptactvo. Co jsem? Po ránu vrabčák, odpoledne, popřípadě večer holub (dobří holubi se vracejí - já se vracím domů, takže dokonce dobrý holub) a v noci si hraju na sovu nebo netopýra - kvůli jejich noční aktivitě. Často piju lidem krev (komár).
Včera jsem, jako každý týden, byla v baletu. Vypadala jsem jako Ferda Mravenec - byla jsem celá v černé - jenom ten krásný šátek mi chyběl. Po sále jsme hopkaly jako postřelení nebo zfetovaní zajíci. A to jsme měly vypadat jako labutě. Každý den není posvícení.
Mám doma tričko. Včera jsem ho měla na sobě. Je na něm Růžový panter. Je šedý. Aspoň v něčem neodporuju přírodě.
Z představy, co si o mně zrovna myslíte, jsem rudá jako rak.
Taky se v tom pekelném vedru, nebo spíš v téhle ďábelské výhni, potím jako prase. Člověk si nevybere, minulý týden jsem byla zmoklá jako slepice.
Jak vidno, jsem užvaněná jako oslík ze Shreka. Íá!
Na to, že jsem jen homo sapiens sapiens, čili člověk dnešního typu, jsem skutečně bohatá sbírka živočichů. Zřejmě jsem byla v hodinách biologie myštifikována. Kromě ryb a obojživelníků jsem snad všechno, ale tyhle dvě skupiny nebudou můj případ. Leda byste našli rybu, co se jde do vody jen okoupat. Jestli na nějakou takovou narazíte, dejte mi vědět. Možná budeme kamarádi. Se svou zoologickou zahradou bych možná měla něco udělat, ale to se mi nepovede. Jak zakážete kamarádům přezdívky a nekamarádům nadávky?
Měla bych navštívit zvěrolékaře. Kam jinam jít, když mě bolí hlava? Kdo jiný si poradí s partou absolutně nesourodých zvířat? Snad leda nějaký hlavolog - psycholog, psychiatr. Nebo ošetřovatel v zoo.
Měla bych navštívit zvěrolékaře. Kdo půjde se mnou?