Opět tu máme jedno ze slohových cvičení, které mnohé studenty při zadávání práce děsí a na konci při pochvale často překvapí i autora, co všechno že to dokáže.
Autorem nyní představované práce je Šárka Zbožínková z kvarty. Téma slohové práce je "příhoda ilustrující přísloví nebo rčení".


Slohový úkol – příhoda ilustrující přísloví nebo rčení

Bylo celkem normální pozdní odpoledne. Běžný zmatek – domácí úkoly, příprava večeře, bratr si hraje na zemi s autíčky a s vláčkem a doprovází svou hru patřičnými zvukovými efekty, šílící matka stále něco hledá a každého „komanduje“ , otec, který se dožaduje večeře, kopa nádobí na lince,…A najednou zvonek!
Strnuli jsme všichni. Návštěva? Teď? Vyměnili jsme si tázavé pohledy a maminka šla otevřít. Ano, návštěva. Je to strýc Laďa! A už se „valí“. Do předsíně, do jídelny, nakonec zakotví v kuchyni. Sedí jako kvočna a taky tak povídá. Mele a stěžuje si a vyptává se a hned si sám odpovídá. Rozhazuje rukama, poposedává a stále vykládá. Maminka lítá sem a tam, snáší dobroty k jídlu a pití, kvapně schovává, co nemá být vidět, a uklízí nádobí. Neuniklo mi, že dává neumyté k umytému. Prostě v jednom kole.
Teď polil horkým čajem ubrus a dnešní noviny. Chtěl to uklidit, vstal a…křup! Švagrová, já to uklidím, švagrová, půjč mi…!
Obrovský řev. Bratr přišel o autíčko. Sešrotovala ho strýcova noha. Další obal od sušenek mizí v koši, na stole zbývá několik jednohubek narychlo namazaných. Pomyslím si: Už by mohl mít dost. Už by mohl jít…
Pod strýcem drobty a maminka brunátná v obličeji. Tuhle návštěvu budeme dlouho trávit. Po půldruhé hodině strýc odchází, k mé zlomyslné radosti. Vím, že to není pěkné, ale copak je to normální? Proč zrovna já mám strejdu, který si libuje v neohlášených návštěvách a neuvěřitelně rád a hodně jí a nebere ohledy na to, že domácí mají jiný program než besedu s příbuzným? Pořád platí, že …host do domu, Bůh do domu. Ale možná taky to doplněné ..host do domu, čagan do ruky.

Šárka Zbožínková, kvarta