Současným trendem ve školní výuce se stává zavádění a využívání počítačových technologií. Pod možná nezvyklým názvem "Moodle obrazárna" se skrývá právě jedna z forem přístupu studentů a učitelů k informacím prostřednictvím počítačové sítě. Hlavním principem je vznik databáze všech dostupných médií (CD, DVD) ve škole, vytvoření jejich virtuální podoby (tzv. ISO obrazu) a následně zpřístupnění všem uživatelům školní sítě.
Celý projekt je plně hrazen ze zdrojů Evropské unie (Evropský sociální fond) a operačního programu „Vzdělávání pro konkurenceschopnost“ Jihomoravského kraje. Díky zapojení těchto subjektů provází celý projekt poměrně náročná administrativa a také celá řada úkonů, které se musí provádět pouze podle přesně daných předpisů. Ale přestože se jedná o časově náročnou záležitost, bez těchto dotací by projekt v daném rozsahu nebyl pro školu z vlastních zdrojů uskutečnitelný.

Čekání na vysvědčení si velká část studentů gymnázia zkrátila během pondělí a úterý na školním hřišti. Prázdninové počasí i nálada doprovázely jak pondělní turnaj vyšších ročníků, tak i úterní utkání mezi studenty primy až kvarty.

   Poslední výlet letos absolvovala třída 1. A. Jejich základnou byl po tři dny Uherský Brod, odkud pak vyráželi na turisticky nebo historicky pamětihodná místa. No, a také na exkurzi do pivovaru. Obrazem vás provede galerie, kterou vytvořila Lucie Machálková.

     
   F O T O G A L E R I E

   V pondělí 21.června 2010 ve čtyři hodiny ráno se sešla na bučovickém nádraží skupinka ospalých adolescentů, ve kterých jen znalec místních poměrů poznal studenty kvinty zdejšího gymnázia. Cíl cesty – chata Orientka v Jeseníkách, asi 5 km od Rýmařova. Na programu třídenního výletu byly adrenalinové aktivity v přírodě, které nabízí společnost INSTAN (SPECIAL TEAM FOR ADVENTURE IN NATURE).

   O vydařeném sportovním kurzu třetích ročníků zde již byla řeč. Letošní účastníci se však činili nejenom na kolech a vodě. Dovezli i úctyhodnou várku digitálních úlovků, ze kterých pro vás Honza Hlaváček ze 3. A vyrobil sestřih. Hezkou zábavu.

     
   F O T O G A L E R I E

   V Bučovicích i na jihu Moravy pršelo, jen se lilo, sexta proto ujela na sever – do Beskyd. Tam, kde je obvykle chladno a deštivo, bylo nádherně! Kemp s čtyřlůžkovými chatami, v každé koupelna, kuchyňka, kdo neklohnil na sporáku, mohl rožnit maminkou /nebo i vlastními silami/ nachystané ražniči na rožni v altánku. Cestou k bohu hromu a pivařů Radegastovi jsme se skoro spálili, takže odpoledne bylo jistější zchladit se v příjemné vodě frenštátského aquaparku, který každému vřele doporučujeme – čisto, útulno, bezva tobogán a málo lidí. V pátek ve skanzenu v Rožnově opět bez návalu, mamince frgál, taťkovi medovinu, sobě zmrzlinu a hurá domů!
Zdá se vám to málo? Tak to nejlepší na konec, i když pro nás to byl vlastně začátek – ve středu odpoledne jsme navštívili největší lanové centrum v ČR – nachází se v Trojanovicích u dolní stanice lanovky na Poustevny. A protože každá sranda něco stojí, zaplatili jsme za adrenalin a skvělý zážitek slohovou prací. Kdo chtěl, psal reportáž, jiný komentář, ti odvážnější fejetony. Jeden z nich vám nabízíme. Napsal ho Tadeáš Zezula.

     
   F O T O G A L E R I E

   Ve středu 16.června se třída kvarta vydala spolu s třídní profesorkou Urbánkovou a paní profesorkou Fronkovou na školní výlet do jižních Čech . Ráno jsme se všichni s nadšením sešli v Bučovicích a čekali na autobus,který nás měl odvézt na naše vytoužené místo, do Hluboké nad Vltavou. Cestou jsme se stavili v Telči, kde jsme měli rozchod a mohli si prohlédnout krásné renesanční náměstí. Cítili jsme se jako v pohádce.

     
   F O T O G A L E R I E

   Do konce školního roku už zbývá pouze 13 pracovních dní. Je pondělí 14.června, 9:30, vlakové nádraží a třída tercie se schází právě tam. Proč? Neboť přesně za 27 minut odjíždějí na kurz nabitý adrenalinem a sportovními zážitky. Právě jim totiž začíná jejich společný „sporťák“.

      Všichni dobře víme, jaké v poslední době panuje počasí. Takové „polízanice“ si opravdu nejde nevšimnout. Zvlášť, když máte vodu ve sklepě a nemine týden, kdy hladina Litavy nebezpečně nestoupne. Když sečteme tyhle dvě skutečnosti tak nám procento na úspěšné absolvování „sporťáku“, jehož lokalita je ve velmi těsné blízkosti jezu Krkavec, vyjde něco málo okolo hodnoty nula nula nic. To jsme si říkali i před naším odjezdem. Byli jsme smířeni se skutečností, že není možné vrátit se živí a zdraví, jestliže se pokusíme jet „v tomhle“ na kola nebo dokonce na loďky. O to příjemněji hřálo sluníčko už první den a vhledem k tomu, že jsme si nabalili samé teplé oblečení, tak bylo i o to víc horko. Což ani za mák nevadilo, protože když jediný teplý týden v roce vyjde na náš „cyklák“, tak se tomu asi vážně nedá říkat jinak než z pekla štěstí.

     Studenti 1.A Petr Bureš / zastoupen Danielem Charvátem/, Jakub Florian a Petra Hujňáková vyhráli čtvrté místo národní soutěže MLADÍ TVŮRCI PRO DUNAJ.
Pro ceny jsme si jeli do ekologického centra Sluňákov u Olomouce. Akce byla naplánována jako dvoudenní pobyt. První den bylo na programu splouvání řeky Moravy.
Pod vedením skoro nesmrtelného instruktora Honzy, se kterým si naše posádka (Kuba, Dan, p. prof. Hujňáková a já) náramně padla do noty, jsme pluli celé odpoledne na raftu. Bylo teplo a nepršelo, což jsme moc nečekali a na rozmary počasí jsme byli řádně vybaveni. Asi po patnácti minutách plavby jsme zjistili, že máme zaručeně nejhorší raft, ale zato máme nejpohodovějšího instruktora, takže naše polovyfouklé raftové lehátko se dalo přežít. Nebylo sice lehké přenášet hromadu téměř splasklé gumy přes spadlé stromy, které ležely napříč řekou, ale zvládli jsme to. Náš raft se vážně podobal víc ponorce, takže jsme na jedničku zvládli i podplouvání velmi nízkého mostečku, který ostatní skalpoval, když si řádně nelehli. Už jsme byli na místě, kde jsme měli vystupovat, když Honza seskočil z raftu se slovy: „Tady nebude moc vody, jsme u ...“ Nedořekl to. V okamžiku, kdy skočil do vody, zmizel pod hladinou. Asi to tam bylo hodně hluboké. Za chvilku se s vytřeštěnýma očima zase vynořil. Tím naše plavba skončila, ale neskončilo vybírání odměny. S Honzou jsme se rozloučili a večer jsme ulehli vyčerpáním do postelí a spokojeně spali až do rána.

   O tom, že škola může alespoň někdy probíhat hrou, není pochyb. Skupina anglického jazyka třídy sekundy dostala od paní učitelky Hlaváčkové zadání projektu, ve kterém měli žáci uplatnit nejen svůj dosavadní um v angličtině, ale třeba také v praktickém použití digitálních technologií. Žáci měli natočit video, které předvede nějakou akci, kde komentáře nebo dialogy postav proběhnou v anglickém jazyce. Nikdo jistě nepochybuje o nápaditosti žáků, pokud je nějaký úkol doopravdy zaujme. Na jeden z výtvorů, jehož autory jsou Petr Prokop, Jan Pokorný a Ondřej Vykoukal, se můžete nyní podívat.

   S časem klesá nadšení. Když tento fakt spojíte s maturitou dvou redaktorů, tak vám z tohoto časopisu musí vzniknout čtyřměsíčník namísto běženého dvouměsíčníku. Omlouváme se, ale původní číslo Březen/Duben jsme museli rozšířit o další dva měsíce.
Ano maturity - pro studenty ojedinělá událost, pro kantory běžný konec roku. Z toho studentského pohledu tato zkušenost potkala i mě a musím říct, že kromě velkých nervů to byla nakonec docela zábava (tím nemyslím, že to bylo jednoduché). Všechno máme tedy za sebou a jak mnozí pesimisté říkali na maturitním večírku, naše třída se sešla v plném počtu naposled. Sbohem!
Hodně lidí patrně očekává, že na stránkách toho časopisu najdete rozsáhlou kritiku našich profesorů a závěrem moje rozloučení se s gymnáziem. I když bych to mohl udělat, neboť mně už nikdo nehrozí žádnou přihlouplou důtkou, já školu budu ještě nějaký čas brát jako místo, kde se scházejí moji mladší kamarádi ke kterým se budu rád a často vracet.

     
   F O T O G A L E R I E

   2. A, s narvanými batohy a myšlenkami upínajícími se k představám o idylickém strávení tří dnů u vody se sluncem pálícím do zad vydala na výlet. Bohužel, jest to zřejmě prokletí naše, jež se nám ani tentokráte zlomiti nezdařilo. Jak trefně vyjádřil klasik ve filmu Na samotě u lesa: „Chčije a chčije.“ Prohlídkou Znojma, kdy ještě probleskovalo sluníčko mezi nepřátelsky se tvářícími mraky, jsme proložili cestu asi pěti vlaky, kdy jsme objeli celý svět. Při této cestě jsme si ověřili, že i lidé jsou skladní. Pak už nás používání dopravních prostředků přestalo bavit, a tak jsme se šli cáchat do kaluží a bláta v luzích a hájích naší krásné vlasti. Po strastiplném putování nás osud zavedl na správnou cestu, ze které jsme byli zákeřně svedeni, do našeho velkolepého a luxusního ubytování. Pojedli jsme velice chutnou večeři a zabavovali se dle svého gusta (proti gustu žádný dišputát!!!). Zjistili jsme, že počasí by mohlo být skvělým spojencem, protože když jsme nemohli jít k přehradě, tak proč se neprojít do Rakouska, ale komu se chce?