Řemesla v pohádkách

Na okraji jedné malé vesničky žila chudá rodina. Jelikož maminka zemřela, musel se o svou dceru a dva syny starat tatínek. Aby  rodinu uživil , chodil časně ráno do lesa kácet stromy. Tak doma zůstala jenom Mařenka , Kubíček a Pepíček. Hoši byli velmi neposlušní, ale Mařenka je uhlídala. Každý den chodili chlapci pást husy.

     Pepík a Kubík si svou maminku moc nepamatují, protože jim bylo pět let,když maminka zemřela, ale Mařence bylo třináct let,a tak si ji pamatuje dobře. Mařenka se toho od maminky mnoho naučila. Do školy sice nechodila, ale naučila se vařit skoro stejně dobře jako maminka a nejen to, stala se po mamince bylinkářkou. Přesně věděla, na jakou bolístku která bylinka pomáhá, která  bylinka se sbírá za pravého poledne a která naopak za svitu měsíce. Také se naučila plést a šít. To jí k důležitým potřebám rodiny stačilo.

     Jako každý den měli jít chlapci pást husy.  Přemluvili ale svoji sestru, aby šla za ně. Mařenka tedy stejně jako její bratři vedla husy k lesíku na palouček. Při hlídání se zasnila, vzpomínala na maminku a přemýšlela, jaké by to bylo, kdyby tu byla s nimi, a najednou usnula. Probudil ji kouř ohně, křik a strašidelné zvuky. Najednou se přiřítily divoženky a užuž to vypadalo, že ji roztrhají.

     Jejich šaty byly tak ošklivé a roztrhané, až Mařenka vykřikla, že zná tajemství, díky kterému budou jejich šaty jak nové. Nikdo jí to nevěřil. Ale dobře! Nechali ji to zkusit. Tím si Mařenka zachránila život.

Několik dní jen štupovala , šila , zašívala , obšívala nebo vyšívala a každou chvíli myslela na maminku a byla ráda, že ji tomu naučila. A tak  přišel den, kdy měly divoženky šaty, závoje a pláště jako nové. A zase to už vypadalo, že ji roztrhají. Nezbylo jí, než je překvapit něčím novým,a začala vařit. Jeden den vařila nápoj poručený divoženkami, a jelikož chtěla co nejrychleji domů, dala do nápoje bylinku, po které se usíná. Divoženky po chvíli usnuly.Mařenka toho využila a utekla domů za tatínkem a svými bratry. 

Na vlastní kůži poznala, že naučit se dobrému řemeslu je nutné nejen pro živobytí, ale někdy to může zachránit i život.

Autorka: Alena Jedounková (I. – prima)