Domácí úlohy byly, jsou a s velikou pravděpodobností budou součástí každodenní přípravy do školy. Pro většinu ze studentů jsou zřejmě nutným "zlem" spojeným s výukou. Že tomu tak ale nemusí být vždy vás možná přesvědčí následující práce, která rozšiřuje literární koutek našeho gymnázia. Tentokrát je autorem Jan Pokorný z prvního ročníku osmiletého studia. Dostali za domácí úlohu do českého jazyka napsat fiktivní zápis z lodního deníku. Úloha to pravda byla, ale tentokrát se u ní určitě autor bavil. Možná pobaví i vás...



Palubní deník – loď Chihu
9. 1. 2009 (alespoň myslím)

   Dnes ráno se na palubě ozval hurónský řev, tipnu si, že to byl kapitán notně nespokojen se snídaní. Zavařené okurky a vejce nejsou to pravé, zvlášť, když si vrchní kuchař ustavičně plete sůl s cukrem. Kapitán nařídil, aby byla k obědu připravena palubní želva. Plavčík Jirka prohlásil, že svou želvu Cilku nedá, a rozhodl se, že ji pustí na svobodu, načež ji hodil přes palubu, což ostatní rozhněvalo, neboť suchozemské želvy neumějí plavat. Jirka se ihned vrhl ji zachránit, přičemž opomněl fakt, že sám také plavat neumí. Nakonec jsme je z vody museli tahat oba dva. Želva přežila ve zdraví, Jirka však vypadal jako zmoklý pes. Kapitán se rozhodl, že musí věc vzít do vlastních rukou, a jal se želvu honiti, přičemž měla želva dosahující rychlosti 1 km/h nečestnou výhodu.
   Mezitím dal Jirka sušit své mokré oblečení, mezi nímž byly i jeho ponožky. Špatné je, že toxické plyny uvolňující se z nich přiotrávily kormidelníka, dobré je, že stejnými problémy bylo postiženo i hejno racků, kteří navíc utrpěli pád na palubu. Kapitán ihned zanechal honění želvy a jal se vytahovat racky spadlé do moře. Za pomoci podběráku. My ostatní jsme vytrvale racky sbírali a nosili kuchaři, kterému jsem preventivně zabavil cukřenku.
   Oběd byl výtečný, i když racci chutnali po odéru plavčíkových ponožek. Pár racků zůstalo, tak jsme usoudili, že je pustíme, abychom zjistili, kterým směrem je pevnina. Racci, ještě plně neprobraní, vzlétli. Tři narazili do stěžně, dva vlétli do kuchyně, čtyři spadli do moře, dva do podpalubí, jeden narazil do kapitána a směr toho, co odlétl jihozápadně, jsme podle rady navigátora /fyzika/ prohlásili za chybu měření a zbytek zprůměrovali. Jakmile jsme věděli správný kurz, probudili jsme kormidelníka a vydali se na cestu. Když jsme uviděli zemi, kuchař na oslavu uvařil horký čaj. Já jsem ho však nepil, protože jsem si vzpomněl, že mám stále u sebe kuchařovu cukřenku.

Jan Pokorný, prima