Martina Píšťková - Ve které době bych chtěla žít a kým bych chtěla být

     Nikdy jsem nebyla dítě plné představ a fantazií, ve kterých se jako hlavní postavy objevovaly princezny a urozené královny nebo císařovny. Tento báječný život plný přepychu, krásných šatů a zlata, o kterém sní snad každá dívka, mě v dětství nezajímal. Spíše mě bavilo hrát si na statečné bojovnice nebo piráty. Myslím, že v minulém životě jsem rozhodně nebyla císařovnou Sissy nebo krásnou Nefertiti. Dokážu si sama sebe představit třeba jako například Johanku z Arcu. 

      Byla to silná a statečná dívka, která musela mít tenkrát ve středověku kolem roku 1412 velkou odvahu. Slýchávala hlasy světců a andělů, kteří jí říkali, co má dělat, a také se podle toho řídila. Dnes kdybyste někomu řekli, že vám radí andělé, nejspíš skončíte na psychiatrii. Tenkrát to ale bylo jinak. Janě věřili, tedy do určité doby. Dokázala bojovat za Francii a také ji dovedla k vítězství. Jenomže místo vděku a slávy Janu zajali a nutili přiznat ke spolčení s ďáblem a k čarodějnictví. Což byla pochopitelně hloupost. Jana byla věřící a všem "svým" hlasům věřila. Odmítla tedy tuhle lež. A skončila v pouhých sedmnácti letech na hranici.

     K této postavě ze středověku mám hodně blízko. Obdivuji ji. Johanka z Arcu zvaná též Panna Orleánská byla, alespoň pro mne, statečná a odvážná žena.

Martina Píšťková -Čím je mi má sestra

     Čím je mi moje sestra? Co je to za otázku? Zamyslím se. Moje sestra, ta dokonalá dívka narozená přesně tři roky a tři měsíce přede mnou? Ta holka, která mě každé ráno budí slovy: ,,Martino, okamžitě z té postele vylez, nebo tě z ní vykopu!" Ano, něžná dívka. Modrooká blondýnka.

    Upřímně řečeno, více než jako svoji sestru beru Janu spíše jako kamarádku. Nechápu to. Každá jsme úplně jiná. Ona jemná,světlovlasá, světlooká, já její pravý opak. Drsná tmavooká bruneta/ i když trochu pobledlá/.

     Jana je můj vzor. Už když jsem byla malá, dělala mi anděla strážného. I teď je mi v těžkých chvílích nablízku. Jediné, co o mně neví, je, že jsem v šesti letech měla imaginárního přítele a ža jsem si včera půjčila její tričko. Mám ji ráda a pořád nemůžu uvěřit, že za pár let odejde a bude mít vlastní rodinu. Nedokážu si představit, že jednou budeme každá jinde. Ale na druhou stranu...Ať už bude bydlet ve Španělsku a já třeba v New Yorku, tahle dálka ani žádná jiná nás nikdy nerozdělí. Vždy bude moje sestra, má starší, protivná, nejúžasnější sestřička na světě.

Petra Svobodová - Čert / charakteristika literární postavy/

     Čert je odpradávna považován za symbol zla. Žije v podzemí v pekle pod přísným dohledem pekelného vládce. Do světa lidí přichází působit jen zlo.

     Vzhled čerta je velmi odpudivý a zároveň strašidelný. Obličej má protáhlý, zašpiněný, lemují ho kudrnaté černé vlasy, které jsou od narození nečesané. Velké černé oči s uhrančivým pohledem nás varují před nebezpečím. Nad očima se klene černé husté obočí. Nos spíše připomíná obrovskou skobu. A že čert o sebe nepečuje, dokazují i jeho zuby. Pokud mu v puse ještě nějaký zůstal,"hraje" všemi barvami kromě bílé.

Hlavním poznávacím znakem čerta jsou rohy. Bývají různě dlouhé, silné a zahnuté.Dalším znakem je kopyto na levé noze a ocas, kterým mává do stran jako kočka.

     Čert je velmi líný. K jeho nejoblíbenějším činnostem v pekle patří přikládání dříví pod kotel, kde se vaří voda na hříšníky. Největší radost má, když z nic netušícího človíčka vymámí duši. Vládne u něj směsice všech špatných povahových vlastností. Hlavně lstivost a podlost. Oblíbenou čertovskou zábavou jsou různé hazardní hry, zvláště karban.

     Čerti se dobře přizpůsobili době a prostředí. Dokáží si změnit vzhled a vystupování. A proto je můžeme potkat i dnes, aniž bychom tušili, s kým máme tu čest.

Kristýna Hálová - dopis literární postavě

     Milá divá Báro!

     Jsem ráda, že jsem si knihu o tobě přečetla. Vím, že jsi neměla lehký život. Po narození ti umřela maminka, což je nejhorší událost, která tě mohla potkat. Naštěstí jsi měla tatínka, se kterým jsi bydlela. Ostatní lidé se k tobě nechovali zrovna přívětivě, protože věřili  pověrám, že tě vyměnila polednice. Tys je ale neposlouchala a zůstalas sama sebou. Mělas kamarády, kteří ti poradili a v nouzi pomohli. Bylas přece milá a dobrosrdečná. Když potřebovali pomoc oni, vyhovělas jim. Hlavně ses ničeho nebála, ani trestu za to, že jsi překazila svatbu kamarádky Elišky se správcem, kterého Eliška nechtěla. Musela jsi v noci zůstat v kostnici. Jsi nebojácná a odvážná, dokázalas to, a tak se i na tabe nakonec usmálo štěstí. Vyznal ti lásku myslivec, který tě obdivoval. Za něj ses nakonec provdala. Zvítězilo dobro nad zlem.

Pham To Nhi - Pohled z okna

     Sedím u okna, blízko civilizace. Najednou z nebe padá bílé štěstí. Zem se pokrývá bílým kobercem a střechy se mění v bílé polštáře. V dálce kvete velké náměstí, na kterém spěchá mnoho lidí. Jako bych se dívala na zrychlený film. Slunce vyšlo ze svého úkrytu a paprsky se odrážejí od zasněžené země. Vidím mnoho diamantů, stačí jen natáhnout ruku.

     Najednou zasáhla civilizace, hrůza. Všude je tma a diamanty se mění v uhlí. Slunce taky odchází Nebe je poseto zlatými hvězdami. Noc je temná a vlídná. Příroda usíná. Jen měsíc se na nás z výšky směje. A tak končí můj nedělní den. Zítra mě potká zase něco jiného.