Dne 4.9.2012 se naše třída 4.A společně s třídou oktávy vydala na třídenní výlet do matičky měst - zlaté, stověžaté Prahy. Někteří pohrouženi do hlubokých myšlenek, zda si neměli přece jen přibalit o jeden řízek s sebou navíc, jiní s hlavou plnou otázek, jestli mají správnou obuv, ale troufám si říct, že všichni s vědomím, že se jedná o náš poslední velký výlet před tou osudnou květnovou zkouškou a rozloučením s gymnáziem. A proto jsme se rozhodli si ty tři dny v hlavním městě náležitě užít!
Bez větších dopravních komplikací jsme po pohodlné tříhodinové jízdě žlutým expresem (rozumějte Student Agency) dorazili do cíle. No, popravdě do úplného cíle jsme to měli ještě dobrých několik kroků, ale sluníčko nám svítilo nad hlavou a snad kromě slunečních brýlí či letních šatů nám nic nechybělo. Konečný cíl tedy představoval Hostel Sokol na Kampě - skromné, ale pro studenty myslím dostatečně zařízené bydlení. Nevím, zda bylo právě toto ubytování vybráno za účelem stmelení kolektivu tříd a vzájemného sblížení se, ale pokud ano, tak se zadařilo - v pokojích uzpůsobených pro osm a více nocležníků to šlo samo.




Po tom, co se někteří museli vzpamatovat z šoku, s kým budou sdílet jednu místnost na příští dvě noci, se naše třída v čele s p.profesorem Stavělíkem a p.profesorem Zelinkou vypravila do Resslovy ulice za prohlídkou pravoslavného Chrámu svatých Cyrila a Metoděje. V sousedním muzeu nám bylo nejprve promítnuto video o událostech spojených s tímto chrámem a konkrétně s českými a slovenskými parašutisty, kteří se po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha ukrývali právě zde. Měli jsme také možnost nahlédnout přímo do chrámové krypty a představit si tak vše, co jsme se dozvěděli, v autentických prostorech. Myslím si, že právě tento chrám se pro mnohé z nás stal jedním z nejpůsobivějších míst Prahy, která jsme navštívili.
Další zastávkou na cestě poznávání se stal Vyšehrad a s ním spojený hřbitov Slavín, kde jsme strávili spoustu času připomínáním si významných osobností naší země a snahou zodpovídat dotazy pánů profesorů týkajících se zde pohřbených. Ovšem někdy tato snaha vyústila pouze v nekonečné ticho či v dialog stylu profesor-profesor. Však my to do té maturity nějak vypilujeme...
Asi o hodinu později jsme již stáli před Prašnou bránou, vyslechli si výklad o tom, proč právě "prašná", a vydali se dál Celetnou ulicí na Staroměstské náměstí. Už zdáli jsme podle desítek Japonců stojících před Staroměstskou radnicí a čekajících s ukazováčkem na spoušti fotoaparátu poznali, že se blíží celá hodina a i my jsme si tedy nenechali ujít jednu z největších turistických atrakcí "Staromáku" - orloj. Poté, co se někteří z nás po celodenním výšlapu začali tak trochu poznávat ve figuríně kostlivce na orloji, rozhodlo se, že dalším cílem bude Václavské náměstí a s tím rozchod na jídlo.
Když jsme znovu načerpali síly a prohlédli si Václavské náměstí shora, tedy "od koně", pokračovali jsme dále ulicemi naší metropole, tentokrát ale už na ubytovnu. Kdo však ještě neměl památek a chůze dost, mohl se hned v osm hodin zúčastnit procházky noční Prahou.
Druhý den jsme ihned po snídani vyrazili svižným tempem k Pražskému hradu. Dokonce tak svižným, že jsme o půl deváté ráno postávali na Hradčanském náměstí téměř sami. Vstupenky do areálu Hradu zahrnovaly prohlídku monumentální Katedrály svatého Víta, dále středověké prostory Pražského Hradu v čele s Vladislavským sálem, krásnou románskou Baziliku svatého Jiří a na závěr procházku malebnou Zlatou uličkou.
Naše kroky vedly dále ke Kramářově vile a na Letnou, kde jsme si užili krásný výhled na Prahu. Následoval rozchod na oběd a poté nás čekala návštěva Národní galerie ve Veletržním paláci. Umění se zde na nás valilo ze všech stran. Nevěděli jsme zkrátka, kam dřív upřít zrak. Pablo Piccaso, Gustav Klimt, Claude Monet, z českých autorů pak Jan Zrzavý, Julius Mařák, Bohumil Kubišta a další... Národní galerie byla prostě skvělou kulturní tečkou za celodenním programem. Ale návrat na ubytovnu podél ve slunci se třpytící Vltavy také nebyl vůbec k zahození! Středeční večer si pak téměř polovina studentů užila při natáčení pořadu Partička. Kdo se nezúčastnil, mohl dle vlastního uvážení vyrazit na nákupy, na procházku nebo třeba do kina.
Ve čtvrtek ráno jako by s námi snad i počasí truchlilo, že za několik hodin musíme Prahu opustit. Předtím jsme se však ještě stihli projít po nevídaně liduprázdném Karlově mostě a zamířit do Židovského města. Šedá obloha souzněla se smutnou atmosférou této části Prahy a s našimi pocity při prohlídce Starého židovského hřbitova a několika synagog - především Pinkasovy synagogy, jejíž interiér popsaný jmény obětí holocaustu na nás silně zapůsobil.
Po dobrém obědě v nedaleké restauraci jsme zakončili čtvrteční odpoledne v Betlémské kapli. Na pohodlných židlích a se svíčkovou v žaludku, se sice stalo přemáhání spánku větším úkolem než naslouchání výkladu paní průvodkyně, ale i tak jsme si s sebou odnesli nové poznatky o Janu Husovi a o historii kaple.
Ve tři hodiny odpoledne jsme nastoupili opět do onoho úžasného expresu a teprve zde jsme mohli v klidu zavřít oči a dohánět spánkový deficit. To, že v autobuse panovalo téměř hrobové ticho, jen dokazovalo, že to byl náročný výlet, který však rozhodně stál za to, a na který máme všichni spoustu vzpomínek.

Petra Dvořáková, 4.A