F O T O G A L E R I E

   V Bučovicích i na jihu Moravy pršelo, jen se lilo, sexta proto ujela na sever – do Beskyd. Tam, kde je obvykle chladno a deštivo, bylo nádherně! Kemp s čtyřlůžkovými chatami, v každé koupelna, kuchyňka, kdo neklohnil na sporáku, mohl rožnit maminkou /nebo i vlastními silami/ nachystané ražniči na rožni v altánku. Cestou k bohu hromu a pivařů Radegastovi jsme se skoro spálili, takže odpoledne bylo jistější zchladit se v příjemné vodě frenštátského aquaparku, který každému vřele doporučujeme – čisto, útulno, bezva tobogán a málo lidí. V pátek ve skanzenu v Rožnově opět bez návalu, mamince frgál, taťkovi medovinu, sobě zmrzlinu a hurá domů!
Zdá se vám to málo? Tak to nejlepší na konec, i když pro nás to byl vlastně začátek – ve středu odpoledne jsme navštívili největší lanové centrum v ČR – nachází se v Trojanovicích u dolní stanice lanovky na Poustevny. A protože každá sranda něco stojí, zaplatili jsme za adrenalin a skvělý zážitek slohovou prací. Kdo chtěl, psal reportáž, jiný komentář, ti odvážnější fejetony. Jeden z nich vám nabízíme. Napsal ho Tadeáš Zezula.

Tarzan by zíral
Dětská obezita se stala veřejným nepřítelem a sádelnatým tlouštíkům zdá se odzvonilo. Dospělí si vzali do hlavy vychovat nás krásné a štíhlé. Nejspíš bychom to měli kvitovat s povděkem, staví se pro nás multifunkční hřiště, tělocvičny a mnoho jiných míst, kde se nás snaží donutit k pohybu. Mezi nejoblíbenější a nejatraktivnější patří lanová centra. Tento poměrně nový způsob zábavy se v Česku stihl uchytit velice dobře a stále více škol jej na výletech zařazuje do svých osnov. Vlastně se není čemu divit. Je to relativně levné, děti se zabaví na jedno dopoledne či odpoledne, navíc je to unaví a večer nebudou mít takovou chuť na tradiční noční výletové aktivity. Výhodou pro učitele je fakt, že své svěřence předají do rukou zkušeným instruktorům a v poměrně dlouhé pauze můžou zajít třeba na pivko /tedy naše paní profesorky rozhodně ne/.
I já jsem se svými natěšenými spolužáky vyrazil do Tarzánie, toho času největšího lanového centra u nás. Po příjezdu na místo se kolektiv rozdělil na dvě skupinky. Ta větší zahrnovala odvážlivce, kteří beze strachu a s mírným pohrdáním přehlédli místní překážky a s úšklebky typu : „To bude brnkačka“ nebo „ Z toho budu mít adrenalin tak jedině bez jištění,“ se začali chystat. Ta druhá, ne tak početná skupina, do níž jsem patřil i já, zírala se špatně skrývaným strachem na chatrné překážky, tyčící se ve strašné výšce /3-12 metrů/. Myslím, že si většina z nás uvědomila, že strach z výšek s přibývajícím věkem nemizí a že tady pro nás končí /pro první skupinu právě začíná/ veškerá legrace. Po podle mého mínění směšně krátké instruktáži nás napasovali do ještě směšnějších popruhů, které nám vyrýsovaly přesně ty partie, které se naopak většinou snažíme nezvýrazňovat. Jakmile tedy padla všechna tabu, byli jsme připraveni. Já se tak nějak automaticky držel kluků, a proto jsem zažil nepříjemný šok, když jsem spolu s nimi byl odveden na černou trasu, tu pravou pro pořádné adrenalinové šílence. Svoji nervozitu jsem se pokoušel dost špatně maskovat děláním béčkových vtipů na adresu naší instruktorky. Nejspíš ji dobře platili a nebo spíš už byla proti tomuto druhu vtipkování imunní, ale ať je to, jak chce, roztomile se smála a dodala mi jisté sebevědomí. To jsem okamžitě ztratil na první překážce. No překážce … byla to kladka. Asi na uvítání a získání pocitu jistoty. Ha, ha, to určitě. Už od odrazu jsem cítil, že jaksi ztrácím rychlost, a mé podezření se potvrdilo, když se adrenalinoví šílenci začali smát a ukazovat si na mě. Abych to zkrátil … zůstal jsem prostě viset uprostřed cesty. Jak se říká, padl na první překážce. Byl jsem na dně. Naštěstí, jak říká to otřepané klišé, jen ze dna se dá odrazit. Doručkoval jsem na další překážku a i přes časté potíže celou trať dokončil. Na konci jsem odmítl životní nabídku na skok z třináctimetrového posedu, kterou někteří jedinci s utlumeným pudem sebezáchovy absolvovali /Kremr/.
Návštěva lanového centra určitě splnila svůj účel. Unavili jsme se, pobavili, mně se všichni vysmáli, ale hlavně si to každý užil, jak nejlépe uměl, a o to přece jde, ne? Jo a Tarzan, ten ať se jde s těma svýma lijánama bodnout … bezpečnost především!