PRAHA VIII.
Praha. Zlatá. Stověžatá. Matka měst. Srdce Evropy. Víc už mě nenapadá a ani to není podstatné, všichni to určitě moc dobře znáte. Známe to samozřejmě i my, všichni z maturitních ročníků, jak už je ale zvykem a tradicí, jako každý rok jsme se vydali Prahu prozkoumat na vlastní pěst. Totiž spíš na vlastní paty. Jak nás paní profesorka Kostrbová předem upozornila, budeme po Praze hlavně chodit, šlapat, prostě trénovat svalstvo dolních končetin. Svému slibu učinila zadost. Úspěšně jsme prochodili Staré Město, Židovské město, tuším snad i Nové Město, Malou Stranu, nějaká ta politická města jako třeba sídlo Senátu anebo Poslanecké sněmovny. Zvládli jsme i Památník obětí heydrichiády, Národní divadlo a prostě všechny ty pražské klasiky, bez nichž to nejde.
Nezastavilo nás nic. Ani rozbité eskalátory v metru, ani dočasně uzavřená Betlémská kaple kvůli promoci ČVUT, zmařit naše putování se nepovedlo ani pánům poslancům, kteří ukončili své jednání příliš brzo a my se proto nemohli podívat, jak to tam u nich doma vypadá. Vyhodit z míry se hlavně paní profesorky Kostrbová a Handrlová nenechaly ani neutuchajícím a věčným hladem některých našich spolužáků. Je prostě vidět, že nás, nezlomné vesničany, jednoduše nic nezlomí.

Praha je krásné město – dle názoru nejspíš většiny lidí. Já k tomu vždy jen dodám, že Praha je opravdu krásná, ale hlavně v noci. Protože ani večerní Prahu jsme si ujít nenechali. A je úplně jasné, že ujít si ji nenechají ani další ročníky, které příští rok na třídenní výlet do „Pepíkova“ pojedou. Koho nenadchnou památky, ať si vezme sluchátka, koho nenadchnou pěší výpravy, ať si vezme skládací koloběžku, ale hlavně si všichni vezměte hodně jídla, protože to bych vám po našich zážitcích všem vřele doporučil. Praha, matka měst a srdce Evropy, je sice zlatá, stověžatá, ale za dvacku se tam opravdu nenajíte.

Tomáš Kremr, oktáva


PRAHA 4. A
Dne 6. 9. 2011 se 4.A a oktáva vydaly na dějepisně-literárně-upajdaný exkurzní výlet do našeho hlavního stověžatého města.
Den první:
Po tříhodinové cestě žluťoučkým autobusem jsme přijeli k… Volze. Sotva jsme odhodili zátěže, štrádovali jsme si to do města jako fretky, jako fretky! Někteří si užívali svoji premiérovou jízdu krtkošalinou, ostatní vychutnávali opakovaný neopakovatelný zážitek. Rychlostí namydleného blesku, jednoduše prostě fofrem, jsme prolétli okolo tamního kulturního bohatství (Obecní dům, Betlémská kaple, Staroměstské náměstí, Tančící dům, Národní divadlo) a pak jsme se našli v Resselově ulici. V kryptě jsme si připomněli nepěknou minulost z dob nacistické okupace a hrdinství Moraváků – pět ze sedmi hrdinných parašutistů bylo z Moravy.
Pak byla vyhlášena „ham“-pauza a s plnými bžušky jsme vyrazili na Vyšehrad. V této lokalitě jsme měli oči na stopkách, protože nikdy nemůžete vědět, co vás v Praze potká a hlavně – NIKDY NESMÍTE VĚŘIT PRAŽSKÝM KROKODÝLŮM Pak už nás čekala jen romantická procházka noční Prahou. Poté, co jsme se vyškrábali na Hrad zaťukat Vašíkovi na okýnko, jsme se se slovy „Děťátka, sem půjdeme zítra.“ Vydali na zpáteční cestu.
Den druhý:
Se zalepenýma očima a jazyky na vestě jsme dosupěli na Pražský hrad. Klasika – pršelo. Ale i přes tuto strast jsme zvládli okruh! Do parlamentu máme dveře otevřené: poslanecká sněmovna v jednadvaceti, senát ve čtyřiceti. My se ale do senátu dostali už teď. Následovala návštěva Národní galerie. Po opožděném návratu sofistikovaných spolužáků s rozvinutějším uměleckým cítěním se devět jedinců v doprovodu profesorů vydalo do Národního technického muzea, ostatní se vrhli do víru velkoměsta. Někteří informovaní pak uctili památku našich hokejistů.
Den třetí:
Po více méně vydatném spánku jsme se na bolavých nohách vydali do Židovského města. Poslední část výletu jsme zvládli úspěšně a společně zakončili výstavou antiky a starověku. Po studentech pak zbyl jen prach, když se rozutekli rozloučit se s Prahou.

Za 4.A Miška a Andy



PS: Několik set fotografií na Vás z této akce čeká na intranetu školy P:\fotky...