Ahoj mami,
na sportovním kurzu je to super. Březová u Třebíče je hodně velký areál, kde najdeš spoustu aktivit.
Uprostřed je lanové centrum s horolezeckou stěnou. Vyzkoušeli jsme toho hodně. Paintball,Bungee trampolíny, Bungee running, skok do prázdna, koupání v novém bazénu, rafty a mnoho dalšího. Nejvíc jsme se pobavili po večerce na pokoji u kluků, kam Endřů nečekaně přišel a řekl všem klukům:,,Ahoj dámičky!“ A ona tam zrovna byla B.
Celý kurz nás určitě velmi sblížil. Stal se z nás lepší kolektiv. Své spolužáky jsem poznala z jiného úhlu. Už to nebylo jen o půjčování úloh a vzájemném pomáhání. Ve spoustě hrách jsme museli uplatnit jednotné přemýšlení a souhru. Areál byl plný různých překážek, lanových okruhů a vodních aktivit. Nikdy jsme se nenudili. Rozhodně nejzábavnější byla večerní diskotéka, kde se bavili i netanečníci a profesorky. Měli jsme úžasného instruktora. Mattashi válel!



Při příjezdu nás zaplavilo štěstí a radost. Program byl nabitý tak, že nuda byla prohlášená za vyhynulou. Všechno bylo zábavné. Když se řekne Březová, představím si pot, vyčerpání, radost, smích a slzy při odjezdu.
Jakmile jsme do Březové přijeli, ohromila mě zdejší krajina. Okolo lesy a velký areál vystavěný ze dřeva. Jídlo moc neoslovilo, ale dalo se jíst. Hned po první akci se mi zde začalo neuvěřitelně líbit. Rybník, bazén, lanové centrum. Od pohledu na mě areál působil jako Bradavice z Harryho Pottera. Myslím, že si to většina z nás velmi užila. Já osobně bych tam jela znovu.
Když jsme přijeli na místo, překvapila nás velikost lanového centra a velký počet pobíhajících dětí. Lávky na rybníku nás naučily lépe spolupracovat a navzájem si víc důvěřovat. Skok v lese byl o překonání sám sebe. V bazénu byla studená voda, ale pěkně osvěžila. Herní blok bavil asi nejvíc lidí ze třídy. Ale mně osobně nejvíc bavil skok v lese. Lanové centrum asi pro všechny nebylo, ale aspoň si to někteří zkusili.
Cesta do Březové byla dobrá, sice jsme museli pořád někde přestupovat (v Brně, Náměšti, Třebíči), ale když jedete s takovým kolektivem, cesta vám rychle uteče. Jakmile dojedete na místo, ohromí vás pohled na velké lanové centrum, ale také všude pobíhající děti. Týmové hry byly velmi zábavné a naučily nás držet při sobě. Myslím, že i posílily náš kolektiv. Aktivity byly dobré, zocelily jsme svoje sebevědomí a překonali třeba strach z výšek. Koupelny a záchody celkem ušly (dívčí byly naprosto nové), ale jídlo bylo nic moc (máme vybíravé děti). První den jsem se i těšila domů, ale poslední den se mi odtamtud vůbec nechtělo.
Paintball bolí. Riziko B : Ahojky , dámičky! Někdo nemá rád výšky. Týden bez matiky je dobrý týden. V pondělí - chybí mi domov. Čtvrtek večer – chybí mi domov. V pátek ve vlaku – chybí mi domov. ,,To je sranda pustit 25 děcek potmě (hrála se noční hra) do lesa, obzvlášť ty padavé – Kika a Kika.“ Před sporťákem:,,Čáry máry fuk, ať mi zmizí tuk.“ Po – konečně domácí jídlo. (Ano, máme vybíravé děti. Jídlo bylo skvělé.)
Sportovní kurz jsem si užil. Sportu bylo na mě až moc a občas jsem nemohl. Oslnilo nás lanové centrum a krásná hlavní budova, ale nás ubytovali do chatek vedle. Záchody byly ….(to je jedno). Jídlo bylo dobré, taková obyčejná strava na táborech. Na pokoji (v chatce) jsem měl vedle sebe...my tři velcí jako medvědi jsme se sotva do pokoje nacpali. Náš instruktor Kawasaki (jmenoval se Matěj) byl celkem frajer. Měl delší vlasy a suprovou kozí bradku...Nejlepší byly diskotéky, protože tam tančily malé děti..., ale pan DJ bohužel zklamal...naše paní profesorky na nás byly hodné...
Shrnout? Do pár slov? Takže – únava , tanec, záda, boty, dámičky, klády, námaha, jídlo, keks, šachy, Kawasaki, Fukušima... PS: mám rád postel u sebe doma.
Výlet do Březové jsme si všichni maximálně užili a myslím, že jako kolektiv nás to více sjednotilo a vzájemně uvolnilo (baví si všichni se všemi). Do soutěží a různých aktivit jsme dali všechno a vždy jsme vše úspěšně dokončili.
Březová – týden radosti. Uchvátilo nás nově opravené prostředí areálu, spousta dřevěných doplňků. Zázemí slušně vybaveno, nechyběla ani wi-fi. Uprostřed veliký rybník, areál velmi rozlehlý – první dojem po prohlídce. Jídlo na poměry sportovního střediska velice dobré (konečně uznalý strávník). I malá porce stála zato. Ale vždy byl po ruce bufet, který vždy dosytil...třeba kebabem.
Tvoje dítě

PS: celý týden výborné počasí, skvělý instruktor, vynikající kolektiv třídy tercie, jídlo jako od babičky -především borůvkové knedlíky, radost, hravost a chuť dělat cokoli.
Tercie - tým RJ