Od 14.-18 jsme opravdu byli na sportovním kurzu v Březové u Třebíče. I přes menší komplikace s vlakovým spojením jsme přece jen vše zvládli a zdárně se do Březové dopravili. Jako dozor s námi jely paní profesorky Vintrová a Hlaváčková.

První den po ubytování jsme se seznámili s Peťou, která nás provázela celý týden a vymýšlela nám různé aktivity. Od bloků her v lese či na louce až po skoky do neznáma. Sice nám v Březové občas pršelo, ale nás jako kolektiv nemůže žádný déšť ani nic podobého rozházet. I přes mokrou trávu jsme si ještě ten den zahráli paintball, při kterém se nám na těle vytvořily ohromné modré fleky-modřiny.

V úterý na nás čekal teampark. V této disciplíně bylo zapotřebí naší spolupráce a důvěry. Samozřejmě jsme to úspěšně zvládli a vydali se na další „atrakci“. Byla to rambodráha, na které naopak byla potřeba vlastní síla. Jednou z překážek u téhle disciplíny bylo přeskočit menší vodní nádrž, takže někteří se trochu namočili, ale to byla maličkost. Ten den jsme si ještě zahráli airsoft, kluci podruhé paintball a v závěru dne jsme šli na obří trampolíny, které u nás měly velký úspěch.

Ve středu nám pršelo celý den, a tak jsme toho využili a déšť nám vůbec nevadil, protože jsme na zdejším rybníčku vyzkoušeli naše vodácké umění. Někteří z nás se z raftu rovnou vydali na 15 metrovou věž, ze které po lanovce krásně přistáli na vodní hladině. Určitě to byl neopakovatelný zážitek. Ale u těch adrenalinových a neopakovatelných zážitků ještě zůstaneme, protože jsme (už převlečení) šli do lesa, kde nad propastí čekaly popruhy, ke kterými nás Peťa připnula a my měli skočit ze skály dolů. Po tomto psychickém šoku a strachu o vlastní život jsme společně šli už jen na nízkou lanovou dráhou. Tam byla opět potřeba vzájemná důvěra při jištění. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Toto i jiné adrenalinové zážitky má paní profesorka Hlaváčková taky, neboť si pár speciálních atrakcí vyzkoušela s námi.

Poslední aktivní den našeho kurzu zaplnila orientační hra, vysoká lanová dráha a lezecká zeď, na které bylo maximálně úspěšných našich šest borců, ale úspěšní byli úplně všichni. Večer toho dne jsme si udělali táborák a v deset večer jsme si zahráli noční „osahávací“ hru. Pak už na nás čekalo balení, uklízení chatky a loučení se s okolím.

Určitě jsme si to užili a bude nám moc chybět společný čas volna, ve kterém jsme spolu hráli poker, dělali kraviny, hráli fotbal, ping pong nebo třeba volejbal. (Překvapivě jsme nic nerozbili). Prostě se tenhle týden v našich vzpomínkách zapíše mezi ty příjemně strávené a určitě na něj nezapomeneme, a to taky díky paní profesorce Vintrové i Hlaváčkové, protože to s námi v klidu vydržely.