Je 8. ledna 12:30 a parkoviště u Arkády v Bučovicích se podezřele plní. Z luxusních aut vystupují mladí lidé plní elánu a života se svými lyžařskými či snowboardistickými výstrojemi a výzbrojemi. Jsou to studenti kvinty a 1.A z Gymnázia Bučovice s hlavním vedoucím kurzu (Janem Stavělíkem) a lyžařskými instruktory (Irenou Vintrovou, Tomášem Fialou a Borisem Vlachem). Všichni v očekávání, jen aby byl ve Velkých Karlovicích sníh. Nastupujeme tedy do autobusu a necháváme se jím dopravit do horské oblasti v Beskydech.
Přijíždíme na místo. Vypadá to jako na jiné planetě. Všude sníh. (Kdyby jenom sníh, ZÁVĚJE SNĚHU.) U chaty nás autobus vysazuje a my můžeme v klidu vybalovat, protože víme, že na sjezdovku stejně nepůjdeme.



Seznamujeme se s chatou, ale také se sebou navzájem, neboť jsme dvě třídy. V tom nám pochopitelně pomáhá náš večerní program věnovaný společenským (seznamovacím) hrám. Ještě domluvit denní rozvrh, odjezdy skibusů a zítra se může na svah. Už se všichni moc těšíme.
Ráno budíček v 7:15. Plní elánu vstáváme. Snídaně a v 8:30 už na nás čeká u chaty skibus. Rozdělili jsme se tedy na lyžaře začátečníky, lyžaře pokročilé a snowboarďáky. Snowbaorďáci zůstávají první den u chaty a učí se padat. Zřejmě se jim to bude hodit. Pokročilí lyžaři se rozdělují do dvou skupin. Počasí je krásné, my pilujeme carvové oblouky, no prostě dokonalost. Večerní program je zahájen hudebním koncertem v podobě ukulele vs. flétna (+ zpěv) a pokračuje programem prvního družstva. Ve 22:00 večerka. Všichni na pokojích, ale stále plní elánu. Moc se nám spát nechce.
Úterý ráno 7:15 opět budíček. Už se mi moc nechce vstávat. Ale na svah se ještě stále těším. (Dneska máme Stavoša, bude sranda.) V 8:30 čeká opět skibus u chaty. Hustě sněží a je velmi špatná viditelnost. Třetí družstvo se přidává k prvnímu a druhému na svah, snowboarďáci se již také odvažují na sjezdovku. Na svahu není vidět na krok. Ztrácíme se v mlze. Nejde nic vidět ani s brýlemi ani bez nich. V době odjezdu čekáme na skibus a dozvídáme se, že tak hustě sněží, že nemá smysl odhazovat cesty, tudíž skibus neprojede a my musíme jet na chatu na lyžích. Vypadá to jako zajímavé obohacení kurzu. (Pro jedince s roztrženými oteplovačkami pochopitelně menší zábava.)
V poledne se dozvídáme, že odpoledne kvůli špatné viditelnosti na svah už nepůjdeme a kritický den bude dnes. Abychom zaplnili odpoledne, hrajeme hru „Přijede vzácná návštěva“, která nás velice baví, neboť spočívá v tom, že pokoj musí být připravený tak, jakoby přijela velmi vzácná návštěva. Bodoval se však nejen úklid, ale i hudba, nadstandard, výzdoba, pohoštění, vůně, vlhkost a podobně. Výsledky hovoří jasně, vyhrál pokoj č.4 (Buchtová, Mlčoušková). Večer je poutavá přednáška pana profesora Vlacha o historii lyžování a večerní program zajišťuje druhé družstvo lyžařů. Opět je tu 22:00 a večerka. Dnes ji vítám s radostí. Už se mi chce celkem spát.
Ve středu je opět budíček. Je to brzo ráno. Jsme unavení, ale na svah se těšíme, snad bude lépe než včera. Počasí na svahu je opět ideální. Sjezdovka má vynikající vlastnosti. Naprosto dokonalé podmínky. Pan profesor Fiala nás natáčí na kameru kvůli večernímu rozboru techniky. Po obědě se program lyžování nezměnil a ani kvalita sjezdovky se nezhoršila. Při večerním rozboru zjišťujeme, že třetí družstvo se do lyžování pomalu dostává, druhé piluje, první už jezdí opravdu parádně a snowboardisti se baví jak jen to jde, především zařazují nový snowboardový prvek „lachtan styl“ (podrobnější informace u Leony Rychlíkové z kvinty). Večerní program zajišťuje třetí družstvo.
Čtvrtek je opět věnovaný lyžování, ale už jsme kapánek unavení. No kapánek, trošku víc, ale to ke sportu patří. Sjezdovka je dnes trošičku roztátá a namrzlá, ale i tak je stále lyžování parádní. Hlavně že máme sníh. Po lyžování se opakuje velice oblíbená hra „Přijede vzácná návštěva“, ve které tentokrát bezkonkurenčně a překvapivě se svým „grand hotelovým pokojem“ vyhrává největší CHLAPECKÝ pokoj č.11 též zvaný jako „DOBŘÍ KLUCI Z KVINTY“ (jmenovitě: Jančík, Skála, Selinger, Kumar, Koudelka, Kubek, Zourek, Křivák a Žižlavský). Po dnešních výsledcích řekl vedoucí kurzu Jan Stavělík: „Příště už to hrát asi nebudem, nebo byste z toho panu domácímu udělali grand hotel.“
Pátek třináctého je věnovaný lyžování a závěrečnému slalomu, ale také celodenní hře na MAFIÁNY. Hra spočívá v tom, že je 5 mafiánů (obecně se neví, kdo je mafián, ani mafiáni mezi sebou to neví), jeden policista – Dana Mikesková (nesmrtelný a všichni ví, kdo policista je) a zbytek občané. Mafiáni mají za úkol zabít co nejvíce občanů. Občané mají za úkol přijít na to, kdo je mafián a oznámit to policistovi, který musí všechny mafiány vyzabíjet. Vražda se stane tak, že mafián přijde k občanovi, dotkne se ho a pronese smrtící formuli: „Skákal pes přes oves!“ občan musí na 20 sekund ležet na zemi a mafián mezi dvěma vraždami musí udělat dva dřepy. Mrtvola už se nezapojuje do hry. Hra měla trvat celý den, ale končí v poledne, neboť nám začínají mrtví promlouvat. Celkové hodnocení první hry je překvapivé. Mafiáni zabili něco kolem 25 občanů, takže vyhráli, protože se zbavili více než polovinu občanů. Nejúspěšnějším mafiánem je Eva Blahutková též přezdívaná jako „brutální Eva“ se svými 17 vraždami na kontě, jejími kolegyněmi byly Aneta Koudelková, Regina Kohoutková, Veronika Buchtová a Jana Mlčoušková, která nezabila nikoho, ale přežila. Po obědě tedy začíná druhé kolo této hry, ale „brutální Eva“ stejně překonaná není.
Obávaný páteční slalom probíhá celý den. Dopoledne 1. a 2. družstvo, odpoledne 3. družstvo lyžařů a snowboardisti. Slalom je technicky velice složitý a těžký. Večerní vyhodnocení končí fiaskem pro velkého favorita Lukáše Jančíka, kterému se odepla lyže a Lukáš končí na 11.místě. Na druhou stranu překvapení v podobě 1.místa mužů je Vojtěch Zourek a v kategorii ženy se dělí o první místo zaslouženě Aneta Koudelková a Kateřina Pěnčíková. V kategorii snowboardistů vítězí Regina Kohoutková. Večer je věnovaný panu profesoru Vlachovi, který absolvoval svůj nejspíše poslední lyžařský kurz a my jsme všichni velice hrdí na to, že mohl být právě s námi. A večer pokračuje diskotékou ve volném stylu. Sobota 14. ledna se nese ve smyslu balení a opouštění chaty. Někdo se těší domů, někdo ne, ale každopádně se nám v pondělí do školy moc nechce. Po 12. hodině se ještě (někteří, zejména oslavenci) vyválíme ve sněhu a všichni se odebíráme k domovu.

Myslím si, že kurz se nám opravdu vydařil, sněhu bylo skutečně dost, počasí bylo většinou taky přívětivé a legrace bylo taky hodně. Paní ošetřující lékařka Vendula Bartáková se občas musela věnovat zraněným či nemocným, ale nějak moc závažné to nebylo. Tímto jí patří velký dík. A samozřejmě bychom chtěli poděkovat i již zmíněnému hlavnímu vedoucímu kurzu a instruktorům za krásný a plnozážitkový týden a pochopitelně taky celé chatě Soláň, která nám poskytla reprezentativní útočiště. Bylo to prostě super a na druhou stranu mě mrzí, že nám zůstanou už jen vzpomínky.

Jana Mlčoušková