Studentka kvinty Barbora Zourková získala Cenu Jana Hona, kterou uděluje nadace Tři brány. Barbora je dobrovolnicí ve Sdružení Piafa ve Vyškově, kde již mnoho let nezištně pomáhá v provozu hiporehabilitace. I přes svůj nízký věk je vzorem mnoha dětí z jezdeckého kroužku, se kterými tráví téměř každé volné odpoledne i víkendy. Pravidelně pomáhá v dalších volnočasových aktivitách sdružení, příměstských táborech, při dnech otevřených dveří. Poslední tři roky během letních prázdnin se sdružením odjíždí na rekondiční pobyt pro rodiny s dětmi se zdravotním postižením, kde se aktivně podílí také na programu pro děti.

Ahoj Báro, čtenáře by mohlo zajímat, jak ses dostala ke sdružení Piafa v tak nízkém věku? Kdo tě k tomu přivedl?
Tím, že moje maminka pracuje ve sdružení Piafa, tak mi bylo umožněno účastnit se jezdeckých výcviků. Myslím, že to bylo okolo mých 9let. Postupně jsem se zlepšovala a začala jsem se připravovat na hobby závody. Pomáhala jsem s dětmi ve stáji, pracovala okolo koní (místování boxů, čištění koní, …), poté jsem začala pomáhat při hiporehabilitaci. V roce 2011 jsem úspěšně složila zkoušku základního výcviku jezdce a získala tak jezdeckou licenci. Nyní reprezentuji Jezdecký oddíl PIAFY na drezúrních závodech s vlastním koněm Fenixem a pomáhám jiným dětem, kterým můžu být příkladem, protože mi není lhostejné okolí.

Co konkrétně zde vykonáváš? Čím dalším se sdružení Piafa zabývá?
Nyní v Piafě pomáhám při jezdeckých výcvicích, na různých příměstských táborech, dnech otevřených dveří, při vzdělávání dětí v oblasti jezdectví, v rámci letních rekondičních pobytů apod.
Sdružení Piafa ve Vyškově pomáhá zdravotně postiženým či sociálně znevýhodněným osobám při zkvalitňování jejich života a začleňování do společnosti. Toto poslání naplňuje prostřednictvím činností (např. hiporehabilitace, canisterapie, fyzioterapie...) a poskytovaných sociálních služeb. Dále se věnuje dětem v rámci volnočasových aktivit.

Co tě zaujalo na výpomoci s letními tábory?
U koní trávím většinu svého volného času. Práce s dětmi a zvířaty mě baví, tudíž mohu tyto vlastnosti využít a zároveň tak pomoci i znevýhodněným osobám.

Podporuje tě tvé okolí (rodina, přátelé) v těchto činnostech?
Ano, všichni okolo mě podporují. Jsem za to velmi vděčná, protože někdo takové štěstí nemá. Mohu se stále rozvíjet a tak nadále pomáhat.

Jaké jsou tvé další koníčky?
I když mi už moc dalšího času nezbývá, protože musím stíhat i školu, tak si vždy nějaký čas najdu a jdu si např. zaběhat nebo cvičím. Jelikož máme doma také chovatelskou stanici zlatých retrievrů, pomáhám i s jejich předváděním na výstavách psů, výcvikem a výchovou a také s odchovem štěňat - času opravdu velmi málo. Ráda si přečtu knihu o koních a prohlubuji svoje znalosti z oblasti jezdectví.

Překvapilo tě, že jsi získala cenu Jana Hona?
Opravdu jsem byla překvapená, protože jsem byla nejmladší z nominovaných na tuto cenu.

Máš v plánu zabývat se podobnou pomocí i v budoucnu? Už víš, na kterou vysokou školu bys chtěla jít?
Určitě, tato činnost mě naplňuje. Nedokážu si představit, že bych již nepomáhala druhým.
Zatím nejsem zcela rozhodnuta, ale uvažuji o studiu na Mendlově univerzitě, obor zootechnik a následně chov koní.

Děkuji za rozhovor.