S časem klesá nadšení. Když tento fakt spojíte s maturitou dvou redaktorů, tak vám z tohoto časopisu musí vzniknout čtyřměsíčník namísto běženého dvouměsíčníku. Omlouváme se, ale původní číslo Březen/Duben jsme museli rozšířit o další dva měsíce.
Ano maturity - pro studenty ojedinělá událost, pro kantory běžný konec roku. Z toho studentského pohledu tato zkušenost potkala i mě a musím říct, že kromě velkých nervů to byla nakonec docela zábava (tím nemyslím, že to bylo jednoduché). Všechno máme tedy za sebou a jak mnozí pesimisté říkali na maturitním večírku, naše třída se sešla v plném počtu naposled. Sbohem!
Hodně lidí patrně očekává, že na stránkách toho časopisu najdete rozsáhlou kritiku našich profesorů a závěrem moje rozloučení se s gymnáziem. I když bych to mohl udělat, neboť mně už nikdo nehrozí žádnou přihlouplou důtkou, já školu budu ještě nějaký čas brát jako místo, kde se scházejí moji mladší kamarádi ke kterým se budu rád a často vracet.


Poslední odstavec věnuji člověku, kterého si osobně vážím a kterého, i přes občasné střety v hodinách matematiky, velice respektuji. Rád bych poděkoval paní profesorce Vlastě Kotyzové nejen za houževnatou snahu naučit mě počítat, ale hlavně za více jak 40 let kantorské práce na našem gymnáziu. Nezbývá, než popřát vám hodně zábavy nad stránkami třetího čísla našeho časopisu Gym.doc
S pozdravem Roman „ChocoTUx“ Stejskal