Se společným cílem ve Veselí nad Lužnicí vyrazily v neděli 11. 6. různými trasami sexta a druhé ročníky na sportovní kurz. Už v osm hodin se skupina sestávající z 27 studentů a 4 učitelů (Mgr. Eva Beinhauerová, Mgr. Ivona Žaliová, Mgr. Josef Křížka, Mgr. Jan Růžička, PhD.) vydala vlakem na cestu a vyzkoušela si mimo jiné i výlukový jízdní řád z Brna do Náměště. Sedmnáctičlenná skupina v doprovodu Mgr. Jana Zelinky a Mgr. Jana Stavělíka o půl deváté měla pak za úkol naložit kola a rovněž se vydat do jižních Čech. Poznat místní krajinu bylo možné během šesti dní nejen na kolech, ale i na lodích.

Výcvik na kánoích celý kurz po sportovní stránce zahájil. Videoinstruktáž a zejména praxe na jezu Krkavec měly připravit i nezkušené vodáky na následující den, kdy je čekal 19 kilometrů dlouhý úsek. Aby toho nebylo málo, došla řada i na krátkou projížďku na kolech, která i v rovinaté krajině prověřila jezdecké dovednosti na asfaltu, šotolině, hliněných cestách i písku.

Pondělní ráno přineslo slunečné počasí, které se i v dalších dnech projevovalo jen větším nebo menším horkem. Z nástupního místa u zámečku Jemčina se měli všichni za úkol doplavit po Nežárce zpět do domovského přístaviště u jezu Krkavec. Zpestřením každé vody je neočekávaná změna lodě v ponorku, takzvané cvaknutí. Osvěžení vodou na straně jedné a zábava na cizí účet na straně druhé byly k vidění hned několikrát. Ale při překonávání mělčin se nakonec namočili všichni a nikdo tak nemohl ostatním závidět, že by doplul suchou nohou až do konce. Zastávka u jezu Metel na malé občerstvení přinesla vzpruhu na poslední úsek, který přinesl další nedobrovolná opuštění lodi, ale naštěstí jen s drobnými dočasnými újmami na psychice a nikoliv na zdraví.

Jak si otlačit pozadí jiným způsobem bylo možné vyzkoušet během úterní cyklovyjížďky. Tři různé skupiny se třemi různými cestami o délce od 22 do 35 kilometrů setkaly v Třeboni. Po přestávce na oběd následovalo poznávání místních zajímavostí, konkrétně pivovaru Regent a Schwarzenberské hrobky. Cestu zpět opět každá skupinka absolvovala vlastním stylem – první skupina „stíhačů“ delší trasou s defektem, druhá skupina s jednou malou zastávkou a třetí část pelotonu pohodově se zmrzlinovou pauzou.

Pouhé čtyři říční kilometry vedou z kempu k soutoku Nežárky a Lužnice. Právě po této trase se ve středu vydala bučovická flotila 25 lodí. Ve Veselí nad Lužnicí, kde se obě řeky slévají, se sice skončila pouť po jedné řece, ale začala druhá část plavby a to do Soběslavi. Dosud neznalí vodáckého žargonu si mohli do slovníčku přidat další výraz – olej. Tak se totiž označuje pomalu tekoucí voda, na které je vyšší než riziko převrácení nebezpečí bolavých rukou od neustálého pádlování. Odpoledne po návratu se neslo ve znamení odpočinku na pláži, nohejbalového utkání kantorů a studentů a také táboráku.

Ve čtvrtek se na teploměru ukázala teplota 25 stupňů Celsia, což bylo ještě o dva stupně více, než předcházející den. Pro druhý cyklistický výlet byla tedy snaha volit trasu vedoucí co nejvíce ve stínu. Zatímco hoši stíhači se vydali do Jindřichova Hradce po již vyzkoušené cestě, další dvě skupiny se pustily po turistické značce na Červenou Lhotu. A místy terén vypadal, že od doby vyznačení stezky na ni nikdo nevstoupil. Pokud cestou tam někteří kritizovali kvalitu cest, tak na zpáteční cestě si na ni stěžovat nemohli. Asfaltový povrch ale pro změnu přinesl úskalí v podobě jízdy otevřeným prostorem. Kdo se nestihnul spálit na vodě, tak dohnal ostatní právě na kolech a po návratu se hromadně mazalo krémem po opalování.

Návrat domů se povedl se vším všudy. K dokonalosti totiž chyběl celému týdnu jen deštík, který nakonec přišel až při vykládání kol. Stejného názoru budou snad i všichni účastníci, protože do dalších let je nejlepší reklamou pro další třídy právě jejich pohled...

Fotogalerie