14.2.2009 jsme se my, dítka z 1.A v hojném počtu shromáždili v doprovodu paní profesorky Vintrové, Vlacha a Fialy u Arkády. Hromada zavazadel a dlouhé, něčím naplněné vaky – co to asi bylo? – všem okolo napovídaly, že se chystáme na lyžařský kurz. Řidiči jsme naším počtem vytřeli zrak a sobě samým taky, při zjištění, že se do autobusu asi nevlezeme. Naše vynalézavost se nyní hodila a projevila barikádou ze zavazadel uprostřed autobusu. Jinak proběhla cesta bez problémů. Autobus nás vyhodil na parkovišti v Ostružné a ověšení jako vánoční stromečky jsme si to pajdali k chatě Anežka.

Každý pokoj měl svoji koupelnu, televizi, stůl a kupodivu i postele. Po vybalení jsme se vydali občouhnout sjezdovku, avšak pár člověků jsme zapomněli na chatě. Od druhého dne jsme začali lyžovat.
Ve třičtvrtě na devět jsme se vydali na svah. O půl dvanácté jsme se stáhli do úkrytu, posilnili se a ve dvě se vydali dále bojovat s nepříznivým počasím a s gravitací, která na některá z nás působila velmi silně. O půl páté jsme boj skončili, blahopřáli si, že zatím stále žijeme a šli jsme vyčerpaní zpátky na chatu, nabrat sílu na další den. Všichni udělali veliké pokroky, zvyšovala se úroveň lyžování, ale i naše teplota, tak že na některých jedincích by se dala smažit vajíčka.
V kritický třetí den jsme se vydali na procházku do Petříkova a na Ramzovou. Ukázalo se, že jsme ještě nedosáhli dospělého věku provázeného důstojností, protože ve chvíli, kdy jsme uviděli sníh, se naše mozkové buňky zbláznily a my začali blbnout jako by nám bylo pět.
Poslední den jsme se rozhodli pro trochu adrenalinu a dali si slalom. Největší borci byli mezi

- lyžaři: Adam, Honza Bílek, Jara
- lyžařkami: Niky, Terka Opletalová a Anet
- snowboarďáky: Pinďa, Jirka Matyáš a Jeřa
- snowboarďačkami: Iny, Terka Pivodová a Šárka

Naše večery byly vyplněny hrami jako pantomima, elektrika apod. Tváře nám zalil úsměv při dýmce míru profesora Fialy, nebo při úspěchu v jakékoli hře. Po společném programu se část nás poscházela v jídelně, abychom si zazpívali za velmi improvizovaného doprovodu složeného z kytary, někdy klavíru, klarinetu a fléten. Flétny se ujal také pan profesor Fiala, který bravurně zahrál vše, co si naše skupina zdatných zpěváků usmyslela. Každý večer díky tomu panovala náram náram náramná nálada. Poslední večer jsme to rozjeli ve stylu Chinaski a pěli až do půl dvanácté!
Za cenu zlomené klíční kosti a virózy jsme hory pokořili a přestože jsme se s Ostružnou loučili neradi, vraceli jsme se v euforické náladě.

Studentky 1.A

Spustit v samostatném okně