Expedice Slovenija 2019
Autor: administrator <wadmin(at)gymbuc.cz>, Téma: Cestování, Vydáno dne: 19. 06. 2019Letošní třeťáci byli první (a snad ne poslední) skupinou z naší školy, která vyrazila na čtyřdenní poznávací zájezd do Slovinska. Tuto zemi zná většina z nás jen z rychlého přejezdu na dovolenou do Chorvatska. Pan učitel Růžička naštěstí pro nás v této krásné zemi studoval a dobře věděl, jaká nádherná místa ukrývá. A tak jsme i my mohli postupně její tajemství odhalovat a zjišťovali jsme, že skutečnost v mnohém překonává naše představy.
První den se nesl ve znamení nočního přejezdu do naší cílové destinace. První ochutnávkou Slovinska se stal Triglavský národní park na severozápadě země, konkrétně v Julských Alpách. Čekal nás výjezd lanovkou, pohled na Bohijnské jezero, procházka po hřebeni a nádherné horské scenérie, to vše okořeněné zajímavými geologicko-biologickými přednáškami našich učitelů. Pohled na úchvatný vodopád Savica byl potom odměnou za úmornou cestu, která k němu vedla. Bouřka a déšť, které naši vyučující od rána slibovali, nám sice překazily vycházku po Bledu, ale po příjezdu do hotelu s termálním bazénem nám to snad ani nevadilo.
Slavný režisér Woody Allen kdysi prohlásil: „Chceš-li rozesmát pánaboha, řekni mu o svých plánech.“ O pravdivosti tohoto tvrzení jsme se mohli přesvědčit druhý den ráno, kdy jsme se před hotelem těšili na odjezd do Lublaně. Autobus měl ale jinou představu a rozhodl se nikam nejet. To ale nevěděl, čeho všeho jsme schopni: část výpravy odešla na vycházku do okolních kopců, část zůstala u bazénu a vedoucí výpravy Růžička hbitě sehnal náhradní autobus místního dopravce z Portorože. A tak jsme se s cedulí OBČASNI PREVOZI za oknem vydali ke Škocjanským jeskyním. Jejich nádhera a monumentálnost se nedá popsat, to zkrátka musíte vidět na vlastní oči... A večer nás už čekalo moře a ubytování v Koperu.
Ráno jsme nastoupili do autobusu číslo 3, který přes noc dorazil z České republiky. Odvezl nás k Sečovejlským solinám a potom do malebného přímořského Piranu, kde byla na programu prohlídka města, oběd a koupání. Nepíše se nám to lehce, ale bylo to lepší než běžný den ve škole...
Na poslední den se těšil především pan učitel Růžička. Mířili jsme totiž na univerzitu do Mariboru, kde před lety studoval. Autobus číslo 3 sice také nebyl úplně v kondici, ale trudnomyslnost jsme vtipně zaháněli zpěvem a hrou na kytaru, a tak jsme na univerzitu nakonec opravdu dojeli. Na katedře geografie nás mile přivítali, po krátké přednášce provedli městem a pak už zbýval jen čas na oběd a nákup suvenýrů.
Čtyři dny utekly jako voda ve vodopádu Savica. Byl to dny plné slunce, poznávání a přátelské atmosféry. Hvala, Slovenijo!
Žáci septimy
První den se nesl ve znamení nočního přejezdu do naší cílové destinace. První ochutnávkou Slovinska se stal Triglavský národní park na severozápadě země, konkrétně v Julských Alpách. Čekal nás výjezd lanovkou, pohled na Bohijnské jezero, procházka po hřebeni a nádherné horské scenérie, to vše okořeněné zajímavými geologicko-biologickými přednáškami našich učitelů. Pohled na úchvatný vodopád Savica byl potom odměnou za úmornou cestu, která k němu vedla. Bouřka a déšť, které naši vyučující od rána slibovali, nám sice překazily vycházku po Bledu, ale po příjezdu do hotelu s termálním bazénem nám to snad ani nevadilo.
Slavný režisér Woody Allen kdysi prohlásil: „Chceš-li rozesmát pánaboha, řekni mu o svých plánech.“ O pravdivosti tohoto tvrzení jsme se mohli přesvědčit druhý den ráno, kdy jsme se před hotelem těšili na odjezd do Lublaně. Autobus měl ale jinou představu a rozhodl se nikam nejet. To ale nevěděl, čeho všeho jsme schopni: část výpravy odešla na vycházku do okolních kopců, část zůstala u bazénu a vedoucí výpravy Růžička hbitě sehnal náhradní autobus místního dopravce z Portorože. A tak jsme se s cedulí OBČASNI PREVOZI za oknem vydali ke Škocjanským jeskyním. Jejich nádhera a monumentálnost se nedá popsat, to zkrátka musíte vidět na vlastní oči... A večer nás už čekalo moře a ubytování v Koperu.
Ráno jsme nastoupili do autobusu číslo 3, který přes noc dorazil z České republiky. Odvezl nás k Sečovejlským solinám a potom do malebného přímořského Piranu, kde byla na programu prohlídka města, oběd a koupání. Nepíše se nám to lehce, ale bylo to lepší než běžný den ve škole...
Na poslední den se těšil především pan učitel Růžička. Mířili jsme totiž na univerzitu do Mariboru, kde před lety studoval. Autobus číslo 3 sice také nebyl úplně v kondici, ale trudnomyslnost jsme vtipně zaháněli zpěvem a hrou na kytaru, a tak jsme na univerzitu nakonec opravdu dojeli. Na katedře geografie nás mile přivítali, po krátké přednášce provedli městem a pak už zbýval jen čas na oběd a nákup suvenýrů.
Čtyři dny utekly jako voda ve vodopádu Savica. Byl to dny plné slunce, poznávání a přátelské atmosféry. Hvala, Slovenijo!
Žáci septimy