Kopec, kytky, kytky, kopec, brouk, kytky – prostě Pálava
Autor: administrator <wadmin(at)gymbuc.cz>, Téma: Cestování, Vydáno dne: 30. 04. 2019Byl šestnáctý duben a na vlakovém nádraží v Bučovicích se sešla třída kvinta a naše dvě skvělé profesorky - Gálová a Hortvíková. Někdo měl velkou krosnu, někdo malý batůžek a spacák, ale všichni se už tehdy nemohli dočkat, až to všechno uvidí.
Cesta nás všechny bavila, měli jsme ještě dost energie, a zatímco my jsme se chýlili k lavičkám se svačinami, paní profesorky se pídily po dobré kávě - asi aby jim s námi ta trpělivost vydržela! Mířili jsme do Dolních Věstonic a pohled z autobusu na Nové Mlýny byl impozantní, nebyl snad nikdo, kdo by nekoukal z okna. Mnohem impozantnější ale byl pohled na onu Pálavu a představa, že tohle všechno vyšlapeme. Ubytovali jsme se, najedli a vyrazili přes vesnici nahoru na Děvín. Míjeli jsme vinohrady a pod námi se leskla obrovská nádrž skýtající něco, co naše pohledy stále přitahovalo. Paní profesorky ale přitahovala spíše flóra a fauna, kvůli které jsme tam vlastně byli. Bylo úžasné, jak paní profesorka Hortvíková hravě rozpoznala všechny rostliny a zařadila je do čeledí. Já osobně díky ní již poznám rozdíl mezi broukem a plošticí. Děkuji!
Jakmile jsme dorazili na ubytování, počáteční únavu jsme hodili za hlavu a trávili čas společně. Dokonce i většina z nás brzy usnula.
Druhý den nás čekal výstup na Sirotčí hrádek, což nebyla žádná legrace. Inspirací pro nás byla návštěva jednoty, kde jsme načerpali síly a vzhůru do kopce! Ronili jsme skoro krev, pot a slzy... ale hlavně ten pot . Jakmile jsme vystoupali nahoru, hrozně foukalo. Nasvačili jsme se a další cíl byl výhled ze Stolové hory směrem na Mikulov a jeskyni Na Turoldu. K této vzpomínce se hodí docela vtipná situace, kdy jsem spekulovala o tom, že když to střihneme tou rovinkou dolů po silnici, jsme v Mikulově do chvilinky, ale profesorka Gálová nahodila krásný úsměv, jakoby říkal:"Tak přesně to neuděláme, pěkně ještě nějakou tu hodinku pošlapete".
Vylezli jsme na Stolovou horu a koukali shora na Mikulov. Poté jsme šlapali zase dolů. Člověk se musel soustředit, aby nezakopnul, což mně se nepovedlo - jen za druhý den jsem spadla jedenáctkrát . Po dlouhé silnici jsme odbočovali už k jeskyni, kde jsme si prohlédli netopýry a vrápence a kde na nás byla paní průvodkyně moc milá. Prý snad i napíše pochvalu panu řediteli! Pak jsme se podívali na hodinky a se zjištěním, že nestíháme vlak do Břeclavi, jsme rychlým tempem hledali nádraží. To byla taky docela legrace. Na knop jsme ale vlak stihli.
Tenhle výlet bych shrnula jako super zážitek, stmelilo nás to jako kolektiv a sblížilo nejen s profesorkami, ale i s místní přírodou. Výlet ale bude mít ještě dohru - na poznávačku už se moc těšíme! Děkujeme všem, kteří za tady tím nelehkým úkolem stáli a postrčili nás k přírodě trošku blíž, než jak ji známe ze školní prezentace.
Kristýna Mrázková
Cesta nás všechny bavila, měli jsme ještě dost energie, a zatímco my jsme se chýlili k lavičkám se svačinami, paní profesorky se pídily po dobré kávě - asi aby jim s námi ta trpělivost vydržela! Mířili jsme do Dolních Věstonic a pohled z autobusu na Nové Mlýny byl impozantní, nebyl snad nikdo, kdo by nekoukal z okna. Mnohem impozantnější ale byl pohled na onu Pálavu a představa, že tohle všechno vyšlapeme. Ubytovali jsme se, najedli a vyrazili přes vesnici nahoru na Děvín. Míjeli jsme vinohrady a pod námi se leskla obrovská nádrž skýtající něco, co naše pohledy stále přitahovalo. Paní profesorky ale přitahovala spíše flóra a fauna, kvůli které jsme tam vlastně byli. Bylo úžasné, jak paní profesorka Hortvíková hravě rozpoznala všechny rostliny a zařadila je do čeledí. Já osobně díky ní již poznám rozdíl mezi broukem a plošticí. Děkuji!
Jakmile jsme dorazili na ubytování, počáteční únavu jsme hodili za hlavu a trávili čas společně. Dokonce i většina z nás brzy usnula.
Druhý den nás čekal výstup na Sirotčí hrádek, což nebyla žádná legrace. Inspirací pro nás byla návštěva jednoty, kde jsme načerpali síly a vzhůru do kopce! Ronili jsme skoro krev, pot a slzy... ale hlavně ten pot . Jakmile jsme vystoupali nahoru, hrozně foukalo. Nasvačili jsme se a další cíl byl výhled ze Stolové hory směrem na Mikulov a jeskyni Na Turoldu. K této vzpomínce se hodí docela vtipná situace, kdy jsem spekulovala o tom, že když to střihneme tou rovinkou dolů po silnici, jsme v Mikulově do chvilinky, ale profesorka Gálová nahodila krásný úsměv, jakoby říkal:"Tak přesně to neuděláme, pěkně ještě nějakou tu hodinku pošlapete".
Vylezli jsme na Stolovou horu a koukali shora na Mikulov. Poté jsme šlapali zase dolů. Člověk se musel soustředit, aby nezakopnul, což mně se nepovedlo - jen za druhý den jsem spadla jedenáctkrát . Po dlouhé silnici jsme odbočovali už k jeskyni, kde jsme si prohlédli netopýry a vrápence a kde na nás byla paní průvodkyně moc milá. Prý snad i napíše pochvalu panu řediteli! Pak jsme se podívali na hodinky a se zjištěním, že nestíháme vlak do Břeclavi, jsme rychlým tempem hledali nádraží. To byla taky docela legrace. Na knop jsme ale vlak stihli.
Tenhle výlet bych shrnula jako super zážitek, stmelilo nás to jako kolektiv a sblížilo nejen s profesorkami, ale i s místní přírodou. Výlet ale bude mít ještě dohru - na poznávačku už se moc těšíme! Děkujeme všem, kteří za tady tím nelehkým úkolem stáli a postrčili nás k přírodě trošku blíž, než jak ji známe ze školní prezentace.
Kristýna Mrázková