Exkurze do Prahy aneb Rady na cestu pro budoucí maturanty

Hned od začátku buďte ve střehu, profesoři mohou být rozhodnuti zničit vás.
Všude jsou dlažební kostky, přizpůsobte tomu obuv.
Pokud profesoři říkají, že už tam budeme, za žádnou cenu jim nevěřte.
Z hostelu na Kampě je to všude blízko. O Vyšehradu to ale rozhodně neplatí.
Hlídejte si svoje profesory, občas kvůli svému vražednému tempu nepostřehnou, že nemají studenty. Se ztrátami se počítá (Zbytek zůstal sám na Karlově mostě).




Ve městě sice funguje hromadná doprava, vy ji ale využívat nebudete.
Nikdo neví proč, ale v Praze nejezdí šaliny.
V Praze je blaze, ale draze.
Čím víc jídla si s sebou přivezete, tím méně bude vaše peněženka plakat.
0,5 l kofoly za 100 Kč – no nekup to!
Kofolu vám v restauraci rádi natočí i do půllitru – pokud ovšem mají půllitry.
Hotovost je nutná – platební terminaly do našeho hlavního města ještě nedorazily.

Před ruskou kulturou se v Praze neschováte.
Všude jsou jen zahraniční turisté.
Díky jazykové bariéře můžete ve svém rodném jazyce nadávat podle libosti.
Před objektivy všudypřítomných asijských turistů se můžete i vy cítit jako celebrita.

Jeden z profesorů se vždy zastane slabších jedinců.
Pokud nebudete hlasitě chrápat, dovolí vám i spánek v Rudolfinu.
Z budovy Microsoftu se vám nebude chtít odejít.
Výklad profesorů – průvodců je stručný a jasný.
Občas se odvážou i učitelé.
Profesor Zelinka se opravdu snažil, aby se nám v Praze líbilo (tímto děkujeme jemu i prof. Handrlové).