O tom, jak 2. A poznávala krásu Olomouce

Jistě každý z vás navštívil tohle úžasné město s barokním komplexem a mnoha historickými památkami. Naše třída měla to štěstí si společně s panem profesorem Křížkou a paní profesorkou Hortvíkovou prodloužit prázdniny a odjet za relaxací. I když relaxace to zas tak úplně nebyla. Na prvním místě zde vládnul adrenalin, který nás provázel po celý náš pobyt. Na druhém místě rychlá chůze, která byla samozřejmě velice nutná.



Den první
Se spolužáky se setkáváme tváří v tvář a v rukou držíme částečně naplněné sportovní tašky či batohy. Většina z nás má samozřejmě úsměv na tváři a září jako sluníčka. Individuálně se dostáváme do Vyškova, odkud jedeme vlakem do Olomouce. Pan Křížka má zpoždění a spolu s ním i další Slavkováci. Hlavou nám probíhají děsivé myšlenky. ''Co bychom si počali? Odjeli bez něj? A co potom? Vždyť nemáme žádné instrukce.'' Před námi stojí dlouhá fronta čekající na jízdenky. Naštěstí se před námi objeví oba kantoři a společně s nimi se vydáváme k vlaku, který právě zastavil.
Cestou vládnou debaty ohledně našich zážitků z prázdnin. Vagónem proudí naše dobrá nálada a spolu s ní přichází i hlasitý smích.
Po hodině přijíždíme na hlavní nádraží a odebíráme se pryč krásným městem. Přichází dlouhá cesta do naší ubytovny. ''Už tam budeme?'' papouškuji donekonečna, ''docela mě bolí rameno z té těžké tašky,'' hlásím dále. Pan profesor v klidu říká, ať se nebojím. Cesta trvá pouhých deset minut. To už ale v dáli spatříme obchod. Drtivá většina z nás se tam nahrne, hodí tašky na chodník a nechá tam chudáka Elišku napospas. Ven vycházíme o nějaké mince chudší, ale zato v rukou držíme lahodné obědy. A kráčíme dále. Kolem proudí docela zakalená řeka Morava. Na obloze žádný mráček. Tak ale budeme tam už konečně? Pan profesor nám povídá o všech fakultách, které můžeme v Olomouci vidět. Dokonce zmiňuje vysokoškolské koleje.
A hurá! Nyní naše kroky vedou přímo dolů po schodech, kudy se dostáváme do ubytovny. U dveří na nás čeká moc milá paní, která nás poučuje a vysvětluje veškerá pravidla. Například, že musíme šetřit světlem a nic nezničit. Po chvíli se již rozřazují pokoje, povlékají postele a vyhánějí pavouci, kteří na nás číhají na každém rohu. Také nám pěkně vyhládlo. Takže veškeré suroviny, včetně nabalených čínských polévek se rychle spotřebovaly.
Odpoledne dle plánu vyrážíme do zoologické zahrady. A abychom byli o něco vzdělanější, rozdává nám paní profesorka pracovní listy na doplnění. Povím vám, ve všední den je zde liduprázdno. Vytváříme týmové skupinky a řešíme otázky typu: Hádejte, je zebra černá s bílými pruhy nebo bílá s černými pruhy? Nebo kdopak bude vědět, jak se nazývá král Madagaskaru? Přeci lemur kata!
Vlézt do pavilonu netopýrů nejspíš nebyl dobrý nápad. Létající myši všude nad námi? No famózní představa! Rychle utíkáme pryč. Strach ze zapletení netopýrů do vlasů nás porazil. A tu procházíme kolem žiraf a tygrů. Na závěr vzniká fotka a odcházíme přímo na Svatý kopeček k fascinující bazilice. Renesance či gotika? Hm, bohužel trefa do černého. Čistá barokní architektura.
Zmožení, o něco vzdělanější se vracíme zpátky na ubytovnu. To nám ale pan profesor oznamuje ''Připravte se, o půl deváté půjdeme na prohlídku noční Olomouce''. Tohle nám tak scházelo. Bez toho by se člověk nemohl obejít. Pokud člověk stráví v Olomouci i večer, vřele doporučuji podívat se na osvícený chrám sv. Václava. Společně diskutujeme o třech soškách, které jsou připevněné přímo na skvostné gotické stavbě. Mimochodem katedrála představuje výraznou dominantu města Olomouce. A víte proč? Obsahuje druhou nejvyšší kostelní věž v České republice!

Den druhý
Tak budeme doufat, že se všichni krásně vyspali. I přes to, že se z jednoho nejmenovaného pokoje neustále ozýval dívčí smích. A to dokonce i po večerce! Nicméně dneska se vydáváme na prohlídku do Moravského divadla. Tentokrát i se zkušenou průvodkyní. Pustila nás do hlavního sálu, kde si mnoho z nás mohlo představit, že je součástí divadelního představení. Informace o práci našeptávače, který radí hercům, když mají výpadky textu, byly velice zajímavé! Takový našeptávač musí mít hluboký hlas, aby mu herci dobře rozuměli. Naše kroky z hlavního sálu vedly rovnou do mnoha dalších místností. Například jsme mohli nakouknout na kulisy, falešné lustry z našívajících cvočků na oblečení či spatřit krásu maskérny či vlásenkárny. Paní nás také informovala, že nejtěžší kariéru mají baletky. Na závěr nám ukázala šaty ušité na míru a já odcházela s otázkou, jak herci překonávají trému. Údajně nijak, jelikož tréma je provází celý jejich život a správní komici ji umí maskovat.
Po prohlídce následovala další a pan profesor s paní profesorkou neustále přidávali do kroku. Nyní se dostáváme opět k chrámu sv. Václava, kde už na nás čeká další průvodkyně. Nejspíš studentka oboru historie.
Musím podotknout, že naše hlavy mohly prasknout informacemi. Po tak pestře nabitých prohlídkách jsme si jednoznačně zasloužili oběd a samozřejmě odpočinek, který stejně netrval dlouho, jelikož o půl třetí odpoledne se opět kráčelo na pevnost poznání. Co od toho očekávat? Škálu mnoha dalších informací. Navíc si můžete spoustu věcí ohmatat, vyzkoušet a navštívit dokonce i planetárium!
Nyní se jdeme odreagovat od těch všech informací a valíme do Šantovky, kde už se na nás směje bowling. Půjčujeme si botky. Tuším, že bílo-červené, ale moc slušivé. S kamarády srážíme jednu kuželku za druhou. Ehm, teda až na mě. Hmatám pokaždé po té nejlehčí kouli, abych ji vůbec unesla. Celkově tvoříme čtyři týmy. Jako zpestření si kupujeme mochito. Samozřejmě bez alkoholu, a do toho pojídáme pizza rolky. Tuším, že se to tak jmenuje. Házím kouli a jako naschvál mi padá na boční stranu, kudy neshodím ani jednu kuželku. Únava na nás doléhá, a při pomyšlení, že den zdaleka nekončí, se mi chce spát. Nicméně chtěli jsme adrenalin, máme ho mít. Co nás čeká v osm hodin večer? No přeci laser game! Oblečení nejlépe do černé barvy se vydáváme s velkým vzrušením a vymýšlíme nejrůznější taktiky. Tvoříme další týmy. Vyhráváme! Vysmátí, zpocení a udýchaní se loučíme s personálem a přemýšlíme nad tím, co si dáme dobrého k jídlu. Že by další čínská polévka s tunou nudlí? Nebo smažená vajíčka? A to už se všichni hrnou do jídelny, kde se mimochodem nejí , ale hrají karetní hry.
Zmožení leháme do postelí a před očima se nám promítají dnešní zážitky.

Den 3
Náš výlet se blíží téměř ke konci. Probouzíme se, uklízíme veškerý nepořádek. Čistíme si zuby. Holky se zkrášlují. Kluci samozřejmě též. Pár se nás společně potká u snídaně. Diskutujeme o matematice. Oh, můj oblíbený předmět.
V deset hodin ráno musíme odejít z naší milované ubytovny. Naštěstí, nic se nerozbilo, světlem se šetřilo. Tak, jak se od nás očekávalo.
Bylo nám oznámeno, že si projdeme znovu Olomouc. ''A to jako budeme s sebou tahat ty těžké tašky?'' Bohudíky ne. Tašky se odložily do druhé části ubytovny a my si znovu procházeli se vší lehkostí Olomouc.
Sloup Nejsvětější Trojice je mimochodem památka UNESCO od roku 2000. Uvnitř je velmi stísněný prostor a obsahuje postranní okénka, odkud se ozývá silná akustika, která se údajně rozléhala po celém náměstí.
Procházka zahrnovala také chrám sv. Mořice. Vystoupali jsme přilehlou věží nahoru, a spatřili úžasný výhled na celé město. Kolem jedenácté hodiny dopoledne nás čekal odjezd z Olomouce. Od příjezdu se zjevně lišil. Obklopila nás únava a my se těšili domů.
Musím podotknout, že to byl krásný výlet a především děkujeme panu profesorovi Křížkovi a paní profesorce Hortvíkové, že to s námi ty 3 dny vydrželi.

Aneta Hanousková