Ve vile Tugendhat

V mrazivém vzduchu se rozezní pronikavé zvonění tramvaje. Z hlučného, rušného středu Brna jedeme do klidných Černých Polí. Nekonečně dlouhé schodiště ulice příznačného jména Schodová nás přivádí před nádherný dům na návrší pokrytém zmrzlou trávou a zvolna tajícím sněhem. Jak krásné to tu musí být na jaře... Vila působí čistě a nevinně – a přitom toho za uplynulá léta tolik zažila! Vstoupím do sluncem zalité haly a dýchne na mě atmosféra starých dobrých časů, nálada idylické první republiky. Představuji si obraz spokojených manželů a jejich dětí, které se ve šlapacích autíčkách prohánějí mezi vysokými stěnami vily. Rodiče sedí v křeslech, pijí voňavou kávu a se štěstím a hrdostí pozorují svoje děti. Tato idyla však nemá mít dlouhého trvání. Co se stane s rodinou během války? Neztratí se jejich štěstí nadobro?...

Text Petra Duroňová, foto Klára Kuncová