Adaptační pobyt 1. A 2017
Autor: administrator <wadmin(at)gymbuc.cz>, Téma: Cestování, Vydáno dne: 12. 09. 2017Již na konci června nás pan třídní profesor Josef Křížka informoval, že se po prázdninách společně s paní profesorkou Lokajovou vydáme na adaptační pobyt do Haluzické hájenky.
Jak už to bývá, prázdniny utekly jako voda a na kalendáři se objevilo datum 5. 9. 2017. Byl to den našeho odjezdu do Haluzic. Někdo pociťoval momenty nervozity a napětí, jiný se zas těšil na čas strávený v novém kolektivu.
Ráno za slunného počasí se naše třída sešla na vlakovém nádraží a než jsme se nadáli, šlo se krokem k hájence. Cesta byla poměrně dlouhá, ale zato zábavná. Po několika minutách jste nás mohli vidět, jak si rozřazujeme pokoje, povlékáme postele a společně se smějeme. Upřímně, po tom všem nám pěkně vyhládlo a tak už se na oběd servírovaly boloňské špagety. Abychom se všichni seznámili, bylo pro nás přichystáno spoustu seznamovacích her. Proběhli jsme si například uličkou důvěry, seřadili se podle data narození BEZ mluvení a také si zamluvili anglicky. Přišlo na řadu skládání slov vlastním tělem, kde byli všichni rozřazeni po skupinkách a také paní profesorku s panem profesorem napadlo, abychom opět ve skupinkách sestavili libovolný přístroj, což bylo pro někoho velice obtížné. Když už mluvím o té obtížnosti, byla pro nás přichystána šifra, kterou jsme museli po skupinkách rozluštit. Všichni chodili po lese, kde byly na stromech různé papírky s čísly a naším úkolem bylo si čísla zapisovat a postupně plnit různě obtížné úkoly, mezi něž patří například sestavení básničky pro kuchařky, nebo přebrodění malého bazénu.
Tímto končil seznam her ze strany paní profesorky Lokajové a už přišla řada na nás, jelikož jsme si měli individuálně sestavit naše vymyšlené hry.
Navečer se chystal táborák a s ním i stezka odvahy strašidelným haluzickým lesem, kde nás vedly pouze svíčky na zemi. Občas na nás někdo vybafnul a my se hrozně lekli. I přestože byl přísný zákaz skupinek, vždy se našel někdo, kdo sám nešel (například já), jelikož pro mě stezka odvahy není žádná procházka růžovým sadem a už vůbec ne takhle pozdě v noci. Samozřejmě našli se i tací odvážlivci, kteří cestu sami zvládli a ti mají u mě veliký obdiv.
Kolem půlnoci se naše partička u ohně rozpustila a drtivá většina z nás rychle usnula.
Ráno se jak jinak každý probudil s úsměvem na tváři, posilnili jsme se snídaní a čekala na nás lekce country tanců. Dle mého názoru jsme všichni velice nadaní tanečníci a tak nám to šlo samo o sobě.
Dále na nás čekala volba třídní samosprávy, a i když to nechtěl někdo jen tak přijmout, nakonec jsme zvolili dobré a spolehlivé lidi.
Ke konci našeho adapťáku každý zvolal ''Děkujeme teto Loki'', jelikož pro nás připravila mnoho aktivit, díky kterým jsme se všichni náramně bavili. A tímto bych chtěla znovu za všechny poděkovat našemu panu profesorovi Křížkovi a paní profesorce Lokajové, že s námi byli ochotni jet a mohli tak být součástí našeho adaptačního pobytu.
Především děkuji mým spolužákům, se kterými jsem mohla prožít mnoho nových zážitků a i když se známe všichni krátce, věřím, že celé 4 roky budeme super kolektiv.
Aneta Hanousková, 1. A
Ráno za slunného počasí se naše třída sešla na vlakovém nádraží a než jsme se nadáli, šlo se krokem k hájence. Cesta byla poměrně dlouhá, ale zato zábavná. Po několika minutách jste nás mohli vidět, jak si rozřazujeme pokoje, povlékáme postele a společně se smějeme. Upřímně, po tom všem nám pěkně vyhládlo a tak už se na oběd servírovaly boloňské špagety. Abychom se všichni seznámili, bylo pro nás přichystáno spoustu seznamovacích her. Proběhli jsme si například uličkou důvěry, seřadili se podle data narození BEZ mluvení a také si zamluvili anglicky. Přišlo na řadu skládání slov vlastním tělem, kde byli všichni rozřazeni po skupinkách a také paní profesorku s panem profesorem napadlo, abychom opět ve skupinkách sestavili libovolný přístroj, což bylo pro někoho velice obtížné. Když už mluvím o té obtížnosti, byla pro nás přichystána šifra, kterou jsme museli po skupinkách rozluštit. Všichni chodili po lese, kde byly na stromech různé papírky s čísly a naším úkolem bylo si čísla zapisovat a postupně plnit různě obtížné úkoly, mezi něž patří například sestavení básničky pro kuchařky, nebo přebrodění malého bazénu.
Tímto končil seznam her ze strany paní profesorky Lokajové a už přišla řada na nás, jelikož jsme si měli individuálně sestavit naše vymyšlené hry.
Navečer se chystal táborák a s ním i stezka odvahy strašidelným haluzickým lesem, kde nás vedly pouze svíčky na zemi. Občas na nás někdo vybafnul a my se hrozně lekli. I přestože byl přísný zákaz skupinek, vždy se našel někdo, kdo sám nešel (například já), jelikož pro mě stezka odvahy není žádná procházka růžovým sadem a už vůbec ne takhle pozdě v noci. Samozřejmě našli se i tací odvážlivci, kteří cestu sami zvládli a ti mají u mě veliký obdiv.
Kolem půlnoci se naše partička u ohně rozpustila a drtivá většina z nás rychle usnula.
Ráno se jak jinak každý probudil s úsměvem na tváři, posilnili jsme se snídaní a čekala na nás lekce country tanců. Dle mého názoru jsme všichni velice nadaní tanečníci a tak nám to šlo samo o sobě.
Dále na nás čekala volba třídní samosprávy, a i když to nechtěl někdo jen tak přijmout, nakonec jsme zvolili dobré a spolehlivé lidi.
Ke konci našeho adapťáku každý zvolal ''Děkujeme teto Loki'', jelikož pro nás připravila mnoho aktivit, díky kterým jsme se všichni náramně bavili. A tímto bych chtěla znovu za všechny poděkovat našemu panu profesorovi Křížkovi a paní profesorce Lokajové, že s námi byli ochotni jet a mohli tak být součástí našeho adaptačního pobytu.
Především děkuji mým spolužákům, se kterými jsem mohla prožít mnoho nových zážitků a i když se známe všichni krátce, věřím, že celé 4 roky budeme super kolektiv.
Aneta Hanousková, 1. A