Výlet Olomouc 2016
Autor: administrator <wadmin(at)gymbuc.cz>, Téma: Cestování, Vydáno dne: 22. 06. 2016Milý deníčku,
právě teď sedím ve vlaku, skoro usínám únavou, dvoudenní výlet se třídou dal docela zabrat, a teď tak nějak přemítám, kolik se toho dá za dva dny stihnout. Bowling, motokáry, paintball, návštěva ZOO... Asi nemusím popisovat cestu z Vyškova, ale o čem bych se měla zmínit, jsou naši úžasní profesoři, Zelinka a Křížka. Po výstupu v Olomouci jsme nestíhali Zelinkovi, ale hold ne každý z nás je rozený rychlochodec, takže jsme docela udýchaní doklusali na Horní náměstí, kde nás čekal poučný výklad o městu, bez kterého bychom se asi v životě neobešli. Při prohlídce radnice a radniční věže jsme začali pociťovat sílu našich batohů a spolu s deštěm to byla pekelná kombinace. Nic lepšího jsem si na školní výlet nemohla přát. Takže jsme se celí mokří dostali na ubytovnu. A mokří jsme nebyli jenom my sami. Ani batoh se dešti neubránil a déšť se dostal na oblečení a hlavně na jídlo. Nicméně jsme se usušili a mohli jsme se vydat na oběd. Jelikož nejsme děti milionářů, museli jsme hledat restaurace s přijatelnými cenami. No a nebyla bych to já, kdyby šlo všechno hladce.
Ceny byly přijatelné, ale doba přípravy byla kamenem úrazu. Čekali jsme přes hodinu, kterou jsme měli určenou na oběd, takže jsme se samozřejmě zpozdili (příčinnou byl prý pokažený friťák). Není lepší pocit, než když na vás celá třída čučí a vy si kráčíte jak královna. Podle plánu jsme teď měli strávit 3 hodiny v lanovém centru, ale kvůli dešti jsme se přesunuli na bowling do Galerie Šantovka. Pro někoho docela známá věc, ale pro mě úplně nová zkušenost. Nevím jak ostatní týmy, ale náš tým stihl za 3 hodiny 3 hry a z mé strany to bylo určitě lepší než lanové centrum. Jediná změna byla v tom, že se posunuli motokáry (pro vyznavače nudy nakupování). Na motokárách jsme sice strávili trošičku více času, něž bylo plánováno, ale stálo to za to. No a pak jsme bohužel (nebo naštěstí?) museli jet šalinou, abychom včas stihli paintball. Všechno jsme včas stihli, takže jsme se nachystali na bitvu, kde přežijou jen ti nejlepší. První dvě hry se odehrávaly venku, další se přesunuli do zřícenin budovy. Vyhnout se střelám bylo bez zákrytu nemožné. Lítalo to ze všech stran. Ale my lepší jsme prostě nejlepší a vyhráli jsme. Nikdo z nás asi nevyvázl bez rány, a tak jsme se dobelhali na ubytovnu, vykoupali a šli spát.
A druhý den? No o půl osmé jsme vstali, nasnídali z vlastních zásob, sbalili se a vypravili jsme na cestu do ZOO. V autobuse nás bylo trochu moc, jela ještě jiná škola a vůbec jsme si nebyli jistí, jestli nás ten autobus uveze. Uvezl. Takže jsme se vydali směr ZOO. Ještě před vstupem do ZOO se o naši zábavu starala skupinka roztomilých lemurů. Popisovat všechna zvířata by bylo asi vyčerpávající i pro mě. Takže návštěvu ZOO bych tímto ukončila a přesunula se k bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku, kde jsme se společně vyfotili i s nějakým náhodným psem. I po tomhle všem jsme měli stále dost času. Což může být výhoda. Víc času, víc jídla. Ale taky míň peněz. Každopádně po obědě už jsme se těšili všichni domů. Po hodině čekání na nádraží jsme konečně nasedli do vlaku. Dnes už mě čeká jen horká vana a spousta spánku. Dobrou.
Eva Kubečková
právě teď sedím ve vlaku, skoro usínám únavou, dvoudenní výlet se třídou dal docela zabrat, a teď tak nějak přemítám, kolik se toho dá za dva dny stihnout. Bowling, motokáry, paintball, návštěva ZOO... Asi nemusím popisovat cestu z Vyškova, ale o čem bych se měla zmínit, jsou naši úžasní profesoři, Zelinka a Křížka. Po výstupu v Olomouci jsme nestíhali Zelinkovi, ale hold ne každý z nás je rozený rychlochodec, takže jsme docela udýchaní doklusali na Horní náměstí, kde nás čekal poučný výklad o městu, bez kterého bychom se asi v životě neobešli. Při prohlídce radnice a radniční věže jsme začali pociťovat sílu našich batohů a spolu s deštěm to byla pekelná kombinace. Nic lepšího jsem si na školní výlet nemohla přát. Takže jsme se celí mokří dostali na ubytovnu. A mokří jsme nebyli jenom my sami. Ani batoh se dešti neubránil a déšť se dostal na oblečení a hlavně na jídlo. Nicméně jsme se usušili a mohli jsme se vydat na oběd. Jelikož nejsme děti milionářů, museli jsme hledat restaurace s přijatelnými cenami. No a nebyla bych to já, kdyby šlo všechno hladce.
Ceny byly přijatelné, ale doba přípravy byla kamenem úrazu. Čekali jsme přes hodinu, kterou jsme měli určenou na oběd, takže jsme se samozřejmě zpozdili (příčinnou byl prý pokažený friťák). Není lepší pocit, než když na vás celá třída čučí a vy si kráčíte jak královna. Podle plánu jsme teď měli strávit 3 hodiny v lanovém centru, ale kvůli dešti jsme se přesunuli na bowling do Galerie Šantovka. Pro někoho docela známá věc, ale pro mě úplně nová zkušenost. Nevím jak ostatní týmy, ale náš tým stihl za 3 hodiny 3 hry a z mé strany to bylo určitě lepší než lanové centrum. Jediná změna byla v tom, že se posunuli motokáry (pro vyznavače nudy nakupování). Na motokárách jsme sice strávili trošičku více času, něž bylo plánováno, ale stálo to za to. No a pak jsme bohužel (nebo naštěstí?) museli jet šalinou, abychom včas stihli paintball. Všechno jsme včas stihli, takže jsme se nachystali na bitvu, kde přežijou jen ti nejlepší. První dvě hry se odehrávaly venku, další se přesunuli do zřícenin budovy. Vyhnout se střelám bylo bez zákrytu nemožné. Lítalo to ze všech stran. Ale my lepší jsme prostě nejlepší a vyhráli jsme. Nikdo z nás asi nevyvázl bez rány, a tak jsme se dobelhali na ubytovnu, vykoupali a šli spát.
A druhý den? No o půl osmé jsme vstali, nasnídali z vlastních zásob, sbalili se a vypravili jsme na cestu do ZOO. V autobuse nás bylo trochu moc, jela ještě jiná škola a vůbec jsme si nebyli jistí, jestli nás ten autobus uveze. Uvezl. Takže jsme se vydali směr ZOO. Ještě před vstupem do ZOO se o naši zábavu starala skupinka roztomilých lemurů. Popisovat všechna zvířata by bylo asi vyčerpávající i pro mě. Takže návštěvu ZOO bych tímto ukončila a přesunula se k bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku, kde jsme se společně vyfotili i s nějakým náhodným psem. I po tomhle všem jsme měli stále dost času. Což může být výhoda. Víc času, víc jídla. Ale taky míň peněz. Každopádně po obědě už jsme se těšili všichni domů. Po hodině čekání na nádraží jsme konečně nasedli do vlaku. Dnes už mě čeká jen horká vana a spousta spánku. Dobrou.
Eva Kubečková