O slavné brněnské vile Tugendhat bylo už napsáno mnoho článků v různých seriózních i bulvárních novinách, mnohokrát byla uváděna jako skvostný příklad funkcionalistické architektury, kterou je Brno proslulé.
Na první pohled vypadá vcelku nenápadně. Jednoduchá bílá fasáda, prosklené zádveří, průchod na terasu, která od hlavního vchodu není vidět. Nízký plot s brankou. Jen znalec ví, jaká krása a elegance čeká návštěvníka uvnitř vily nebo na její zahradě.
My neznalci jsme jenom tušili. Prošli jsme brankou ("to je ono????") a po krátkém úvodním slově nás průvodkyně Alice nasměrovala do původního technického zázemí, kde jsme si měli odložit batohy a tašky. Ocitli jsme se v garáži, kde k našemu úžasu stálo auto. Ne ledajaké – mělo krásné kulaté tvary a lesklou smetanovou barvu – jakoby právě přijelo z Četnických humoresek.....
Vila byla postavena skutečně velkoryse, Ludwig Mies van der Rohe se tady vyřádil. To se mu to projektovalo, když majitelům nezáleželo na tom, kolik stavba spolkne peněz. Ale výsledek stojí zato a v roce 1929, když se Tugendhatovi do vily nastěhovali, musela všem připadat jako objekt z jiné planety. Prosklený obývací prostor s okny, která jdou posunout elektromotory až k podlaze a vytvoří tak jednotný celek se zahradou, koupelna s teplou a studenou vodou,železobetonový skelet, nebo vzduchotechnika zajišťující v domě vždy čerstvý vzduch, dokonce provoněný cedrovými hoblinami.
Prohlédli jsme si také nábytek, který navrhl Mies van der Rohe přímo pro tuto vilu, nádhernou onyxovou stěnu v obývacím pokoji nebo stěnu ze vzácného makasarského dřeva, která měla docela pohnutý osud, stejně jako majitelé tohoto domu. Dokonce jsme měli možnost zahrát si na klavír, čehož jsme, vlastně čehož Lucka využila. Na zahradě nás nejvíc zaujal platan, pod kterým se kdysi Václav Klaus a Vladimír Mečiar domlouvali, jak rozdělí Československo.
V roce 2001 byla vila Tugendhat zařazena do seznamu světového dědictví UNESCO.
Málem bych zapomněla – taky jsme byli v Technickém muzeu.
PhDr. R. Nedělová