V Praze je blaze!
Autor: administrator <wadmin(at)gymbuc.cz>, Téma: Cestování, Vydáno dne: 17. 09. 2015O pravdivosti těchto notoricky známých slov jsem se přesvědčil v rámci třídenní exkurze maturantů bučovického gymnázia do hlavního města, která se tradičně koná začátkem září.
Naše pouť místem, kde na člověka historie dýchá na každém kroku, započala krátce po pondělním poledni návštěvou Poslanecké sněmovny. Odtud se naše další kroky ubíraly směrem k Pražskému hradu, a to nikudy jinudy než překrásnou Nerudovou ulicí, na níž se, mimo jiné, nachází dům U Dvou slunců s pamětní deskou Jana Nerudy. Dominantou hradního komplexu je pak majestátní svatovítská katedrála, která svou monumentálností ohromuje turisty z celého světa. Po vstupu do ní jsem byl okouzlen především velkoplošnými vitrážemi, jež hrály všemi barvami. K odpočinku následně posloužila návštěva Královské zahrady, kde se nachází Letohrádek královny Anny, Belveder, nebo Zpívající fontána. Celý den jsme zakončili v romantickém duchu návštěvou Petřína s jeho rozhlednou a procházkou po večerním Karlově mostě.
Druhý den byla na programu procházka po Starém Městě, včetně návštěvy Židovského města s jeho početnými synagogami. Rázem jsem se octil v dobách bájného Golema či v době vlády Karla IV. Z židovského prostředí stojí rozhodně za pozornost Španělská synagoga, jež mě uchvátila orientální výzdobou interiéru, či židovský hřbitov s hrobem již legendárního Rabbiho Löwa. Pokud je už na vás té historie moc, nabízí se návštěva muzea voskových figurín, v němž se můžete setkat s autentickými voskovými dvojníky slavných filmových hvězd, sportovních legend a dalších osobností. I my jsme si zde užili spoustu zábavy. „Hele! Jsem deblovej vítěz French Open!“ Na tuto hlášku, kterou pronesl spolužák při focení s figurínou tenisty Lendla, jen tak nezapomenu.
Závěrečný den patřil „mladším“ zajímavostem. Při procházce po nábřeží Vltavy jsme viděli řadu úchvatných budov, jimiž jsou například Národní divadlo a Rudolfinum, postavené v neorenesančním stylu, či Tančící dům z konce 20. století. Zlatým hřebem celé exkurze pak byla návštěva Veletržního paláce, konkrétně výstavy Slovanské epopeje od světově známého malíře a designéra Alfonse Muchy. Celá expozice na mě působila velmi silným dojmem, především díky své velikosti, ale také díky autorovu pojetí slovanských dějin.
Veškerou krásu Prahy však nejde ani zdaleka vystihnout několika řádky, ba naopak. Je toho zde k vidění opravdu mnoho, tudíž rozhodně stojí za to ji navštívit.
Daniel Spáčil, 4.A
Naše pouť místem, kde na člověka historie dýchá na každém kroku, započala krátce po pondělním poledni návštěvou Poslanecké sněmovny. Odtud se naše další kroky ubíraly směrem k Pražskému hradu, a to nikudy jinudy než překrásnou Nerudovou ulicí, na níž se, mimo jiné, nachází dům U Dvou slunců s pamětní deskou Jana Nerudy. Dominantou hradního komplexu je pak majestátní svatovítská katedrála, která svou monumentálností ohromuje turisty z celého světa. Po vstupu do ní jsem byl okouzlen především velkoplošnými vitrážemi, jež hrály všemi barvami. K odpočinku následně posloužila návštěva Královské zahrady, kde se nachází Letohrádek královny Anny, Belveder, nebo Zpívající fontána. Celý den jsme zakončili v romantickém duchu návštěvou Petřína s jeho rozhlednou a procházkou po večerním Karlově mostě.
Druhý den byla na programu procházka po Starém Městě, včetně návštěvy Židovského města s jeho početnými synagogami. Rázem jsem se octil v dobách bájného Golema či v době vlády Karla IV. Z židovského prostředí stojí rozhodně za pozornost Španělská synagoga, jež mě uchvátila orientální výzdobou interiéru, či židovský hřbitov s hrobem již legendárního Rabbiho Löwa. Pokud je už na vás té historie moc, nabízí se návštěva muzea voskových figurín, v němž se můžete setkat s autentickými voskovými dvojníky slavných filmových hvězd, sportovních legend a dalších osobností. I my jsme si zde užili spoustu zábavy. „Hele! Jsem deblovej vítěz French Open!“ Na tuto hlášku, kterou pronesl spolužák při focení s figurínou tenisty Lendla, jen tak nezapomenu.
Závěrečný den patřil „mladším“ zajímavostem. Při procházce po nábřeží Vltavy jsme viděli řadu úchvatných budov, jimiž jsou například Národní divadlo a Rudolfinum, postavené v neorenesančním stylu, či Tančící dům z konce 20. století. Zlatým hřebem celé exkurze pak byla návštěva Veletržního paláce, konkrétně výstavy Slovanské epopeje od světově známého malíře a designéra Alfonse Muchy. Celá expozice na mě působila velmi silným dojmem, především díky své velikosti, ale také díky autorovu pojetí slovanských dějin.
Veškerou krásu Prahy však nejde ani zdaleka vystihnout několika řádky, ba naopak. Je toho zde k vidění opravdu mnoho, tudíž rozhodně stojí za to ji navštívit.
Daniel Spáčil, 4.A