Tercie na sportovním kurzu aneb Můj milý deníčku

        F O T O G A L E R I E
    PONDĚLÍ
V pondělí bývám probuzení jako zombie. Dnes ne. Vyrážíme spolu s třídní prof. Vintrovou a prof. Handrlovou z rozbombardované školy odpočinout si na sporťák!!! Jedeme vlakem z Bučovic, někteří nastoupili už v Nesovicích. Vlak je narvaný. Průšvih – urvala se záclona v kupéčku. Sama od sebe! V Brně čekáme asi 15 minut na vlak do Třebíče. Tam další přestup, bus nás veze do Březové. Můj první pohled padne na koně. Koně? Jsem na na sportovním kurzu, nebo na Divokým západě? Instruktorka Silva, dredatá, sympatická, ukazuje nám areál. Při pohledu na hlavní budovu máme pocit, že se tu zastavil čas... Asi chci zpátky domů. Ubytujeme se, jdeme na oběd. Jídelna až po strop narvaná malými dětmi, které neskutečně řvou. Oběd hrozný. Seznámení s instruktory, poučení o nutnosti třídit odpad a chránit životní prostředí. (Tak proč je v místním rybníku tolik leklých ryb?!) V protější chatce bydlí drsňáci v maskách Pepka námořníka a různých příšer, jeden z nich má účes podle hrnce. Oslovují nás šprti. První herní blok – mlátíme se tyčí, prý tím upevňujeme vztahy. Hláška dne - Vojta: „To prostěradlo nemá rožky!" Prof. Handrlová z toho chytá záchvat smíchu. Večer sprchy, jedna nemá závěs, druhá hlavici, třetí neodtéká. Jinak dobrý. A záchody taky super.

ÚTERÝ
Pekelný lanový okruh. Děs! Kupodivu to ale zvládneme všichni. Potom koloběžky. Čeká nás air-soft. Těším se. Silva nám rozdává zbraně – při pohledu na ně už se tolik netěším. Doufáme, že nás to bude bavit Nebaví. Proč? Když doběhnu protivníka, selže zbraň, když funguje, nemá cenu mířit, protože střílí jinam. Asi vítr. Mezi jednotlivými akcemi hrajeme hry, třeba na průjmy a zácpu, na hajzlbábu, přetahovanou... Při jedné týmové hře se pod Michalem prolomí lávka a skončí v rybníku. Nejsilnější zážitek – zabíjení komára. Objevil se na stěně. Pokoušíme se ho sejmout botou. Nic. Tasíme repelenty. Komár chytá druhý dech. Zásah tvrdým rohlíkem ho dodělal. Chatka je zamořená plynem. Vybíháme ven, větráme.

STŘEDA
Snídáme jarní pomazánku, rohlíky (výborné a čerstvé) a polský (nebo turecký?) oplatek. Mrtvé tělo komára nikde. Trochu zima. Projížďka na koních. Asi to bude nuda, koně mě nikdy nebrali. Bojím se, že mě kopne. Míša mi vráží do ruky helmu, musím jít první! Za chvíli uže sedím v sedle, kůň vypadá docela unaveně. Asistentka mě upozorňuje, ať se nelekám, kdyby si lehl a usnul. První kolo mám za sebou, hurá. Ne, ještě jeden okruh! Už se ale tolik nebojím a uvědomím si, jak krásný pohled se mi z koňského hřbetu nabízí. Další adrenalin - skoky do prázdna. Uvázaní do popruhů, máme skočit jako superman do hloubky pod námi, asi to nedám... Překonávám se, všichni jsme přežili! Super. Paintball – paráda, částečně napravil zklamání ze včerejška. Silva nám nutí povinnou výbavu, bez helmy nás hrát nepustí. Nejlepší taktika – vezmi zbraň a běž. Štěpán dostal zásah, zpívá oživovací písničku, další zásah. Nadává, proč ho zabíjíme, když se oživuje. Jsme dobití a vyčerpaní, ale bavilo nás to, dost. Večer plačící večírek, loučíme se s Míšou, která odjíždí na rok do Ameriky. Naštěstí nás paní profesorky aspoň trochu rozveselí. Ráno budou opuchlé oči.

ČTVRTEK
Poslední celý den. Zima. Toužím po domově. Přesněji: toužím po jídle, pití, pěkné sprše, signálu... Dopoledne úkol: selfíčka (s kočkou, s Ondrou, s rohlíkem, s airsoftovou kuličkou, s profesorkou, nejhustější selfie všech dob...) Oběd kupodivu dobrý. Vysoká horolezecká stěna. Mám strach. Několik z nás si nahoře určitě ucvrklo. Potom koněčně na pevné zemi. Silva má pro nás překvapení, rafty. Rychlostní závody, házení balónů do lodí. Došlo i na zlomené pádlo. Bitva. Převrácené lodě. Už je to jedno, koupeme se v rybníku. Voda je teplejší než vzduch a výhodou je i to, že už není poznat, kdo z nás si na stěně nadělal do kalhot. Večer diskotéka. Pro někoho super, pro jiné za trest. Začíná pršet. Další překvapení – ohňová show! Nejlepší večer, všichni jsme spolu.

PÁTEK
Snídáme. Za pět minut odjezd! Fofry! Cestou zpět zase brečíme. A hodnocení? Opravdu jsme si to užili!