Hlavně se vrátit živí (lyžařský kurz 1. A a V.)

Výběr z postřehů studentů 1. A zpracovala ML

Během školního roku nás potkávají různé akce, díky kterým se stává školní docházka snesitelnější. Mezi ně patří i lyžařský kurz, který se letos konal od neděle 18. ledna do pátku 23. ledna.

Nabaleni a natěšeni jsme se sešli v neděli ráno před hotelem Arkáda. Většinou jsme měli malá zavazadla. Ale byli tam i takoví, kteří si brali kufry velké jako na cestu kolem světa.

Při nakládání vládl chaos, protože jsme měli tolik zavazadel, že to ani dva autobusy téměř nebyly schopny pojmout, a proto jsme své kufry a lyže museli ukládat, kde se dalo - do uliček mezi sedadly, do ložnice pro řidiče, dokonce i na WC.

Před odjezdem téměř nikdo z nás tento rok ještě neviděl sníh, a tak mne při cestě autobusem asi nejvíce zaujala přeměna zelené krajiny na bílou.

Cesta ubíhala rychle díky povídání s kamarády a vyjídání zásob z domova. Ani jsme se nenadáli a dorazili jsme na místo činu – do Karlova pod Pradědem.



Všichni si pobyt chválili, jídlo bylo dobré a většině chutnalo. Majitelé byli ochotní, rádi půjčovali přezůvky a ručníky několika jedincům, kterým maminka zapomněla zkontrolovat batoh.

Nevařili vůbec dobře, takže většina měla problém.

Odpoledne proběhlo seznámení se sjezdovkou. Zvláště pro tým snowboardistů-začátečníků to byl velmi bolestivý den.

Ne vždy platí úsloví „Sportem ku zdraví“, takže náš pan doktor měl díky úrazům o zábavu postaráno. Lyžařský kurz se neobešel bez nehod, proto někteří domů nepřišli po dvou, ale po jedné noze.

Slovo „večerka“ pro většinu účastníků nic neznamenalo. Pouze to, že jsme chvíli museli být hodní a poté mohli začít řádit. Spánek, místo kterého jsme si povídali i do brzkých ranních hodin, nám sice chyběl, ale o tom to je. Pořádně si to užít, s únavou se počítá!

Závěrečný den nás čekal slalom. Velká část z nás protestovala, vzpírala se, někdo i nadával. Někteří pak prosvištěli mezi brankami rychlostí světla, jiní byli rádi, že se mezi branky trefili.

Poslední večer byla velká „pařba“ DJ Piškotka, která však neměla moc velkou účast. Asi nejsme dost tanečně nadaní.

Veleúspěšný kurz završila diskotéka DJ Piškotka, který byl později pro svoji neschopnost vypískán tamějším publikem a nahrazen poloautomatickou pračkou firmy Bosch, která svůj úkol zvládla na výbornou.

Jediným minusem tohoto kurzu bylo to, že byl příliš krátký.

Bohužel nastala krutá pravda, odjezd!

Všichni jsme si uklidili pokoje, sbalili se a vrátili nalezenou ponožku zpátky jeho majiteli.

23. ledna ráno jsme se svými věcmi opustili pokoje a smutně se rozloučili se šesti zábavnými dny prožitými v těchto chodbách.

Odjížděli jsme sice trochu unaveni po poslední probdělé noci, já osobně i s berlemi (pozornost bruntálské nemocnice), ale nadšeni a spokojeni.

Chtěl bych poděkovat všem zúčastněným profesorům za trpělivost a snahu některé z nás naučit na lyžích či snowboardu.

Je to kus naší dlouhé cesty, který máme úspěšně za sebou. A vděčná jsem profesorům, kteří nám tu cestu takhle hezky zpříjemnili, určitě to pro ně není lehké. Děkuju.

Příště bych jel na lyžák znovu, jen bych si počkal, až bude víc sněhu.