Hejlík k sežrání

        F O T O G A L E R I E
   Postřehy studentů třídy 1.A zpracovala ML

Když jsem se dozvěděl, že ve středu 12. listopadu jdeme na akci zvanou Listování, vůbec jsem si nedokázal představit, co by to mohlo být. Stále jsem se v myšlenkách vracel k pěkným zeleným listům. Mé iluze o listech zpřetrhali moji spolužáci, kteří mi prozradili, že to je jakési čtení knihy, během kterého účinkující čtenou část ztvární i herecky.
Znělo to přinejmenším zajímavě, ale obával jsem se, že to bude něco jako většina představení na základní škole. Ta obvykle probíhala tak, že když si nějaký neúspěšný rádoby umělec potřeboval přivydělat, jednoduše navštívil školu, připravil nás o poslední zbytky mozkových buněk a nebál bych se říct ukradl naše peníze, protože jsme neměli jinou možnost než mu zaplatit. Naštěstí se mé obavy nevyplnily.
Ve středu 12. listopadu bylo v budově gymnázia už od rána slyšet bouřlivý jásot fanynek: „Dnes přijede Hejlík!" Na druhé straně však byli slyšet zástupci mužského pohlaví: „Abyste se z něj nezbláznili..."

V aule mě fascinovaly výrazy holek: tolik zasněných a poblouzněných obličejů jsem už dlouho neviděla. Za chvíli už i mně bylo jasné, proč tolik povyku.
Do auly jsem vstupovala s pocitem, že to jistě bude naprosto nudné a nezáživné představení. Můj názor se však změnil, když se objevil Lukáš Hejlík.
Ještě než představení začalo, zaujal nás na první pohled muž, který se nápadně podobal známému herci. „Panebože, holky, to je Hejlík!"
Byla jsem docela v šoku. Nečekala jsem, že k nám do školy přijede někdo známý, a ještě k tomu hezký.
Ne že bych představení vůbec nevnímala, ale přece jen jsem byla úplně unesená z Lukáše Hejlíka.
Letošní Listování bylo velmi užitečné. Proč užitečné? Všichni jsme si jistě rádi odpočinuli od složitých matematických výpočtů a neustálého modlení za zdárné napsání písemek.
Hodinové scénické čtení bylo skvělou příležitostí, jak si odpočinout od studia a ještě se zasmát. Mělo však i nevýhodu – ulili jsme se sice z vyučování, ale protože padlo hodně zmínek o jídle, všichni jsme dostali hlad.
Listování se mi velmi líbilo. Na příběhu mě zaujalo, že je možné brát život i z té humornější stránky. Líbilo se mi také obsazení a herecké výkony. Ovšem poslouchat během celého oběda spolužačky, které básnily o tom, jak byl ten Hejlík sladkej, mě moc nebavilo.
Já osobně jsem viděla Listování poprvé. Nejprve jsem ani nevěděla, co to vlastně bude. Asi nějaká hloupost, myslela jsem si. Ale opět jsem se přesvědčila o tom, že nemám odsuzovat věci dříve, než je poznám. Bylo to vtipné, dokonalé, prostě bezva.
Do auly jsem přišla s tím, že ani nevím, co to Listování znamená, a odešla jsem mile překvapená. Obrovský potlesk na konci představení si herci jednoznačně zasloužili.