Tugendhat!
Autor: administrator <wadmin(at)gymbuc.cz>, Téma: Cestování, Vydáno dne: 11. 11. 2014 F O T O G A L E R I E
„Vila manželů Grety a Fritze Tugendhatových z let 1929–1930, navržená architektem Ludwigem Miesem van der Rohe, jejako jediná památka moderní architektury v České republice je zapsána na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO,“nesl se výklad o německém architektovi a rodině Tugendhatových venkovními prostorami vily Tugendhat k uším třídy oktávy.
Ráno jsme se totiž vypravili na výlet do Brna. Vlak měl podle jízdního řádu přijet do Bučovic v 6:58. Ovšem v 6:58 byl ještě neznámo kde. S menším zpožděním jsme tedy přijeli do hlavního města Moravy a po příkrých nekonečných schodech Schodové ulice jsme vystoupali až k očekávané vile Tugendhat.
Už tam na nás čekala. Více než osmdesátiletá, velmi zachovalá stařenka. To ovšem mluvím o vile, paní průvodkyně byla pochopitelně mnohem mladší, ale na první dojem také velmi sympatická.
Při prohlídce jsme zjistili, že z budovy doslova čiší luxus a nejeden z nás by se do ní rád nastěhoval (ovšem i s příslušným služebnictvem). Velké prostory, desítky vestavěných šatních skříní, spousty místností s lecjakými „vychytávkami“ a moderním vybavením. Místo jako stvořené pro vášnivé hráče hry na schovávanou. Tam bychom se mohli hledat hodiny a hodiny...
Po důkladném prozkoumání všech prostor návštěva vily skončila a my se vypravili na naši druhou poznávací zastávku. Museli jsme ovšem překonat nemalá úskalí. Po cestě jsme zjistili, že když s námi jde pan profesor Růžička, naše kroky musí být doslova mílové. Jinak bychom museli zaostřit a v dálce pozorovat vysokého muže s kufříkem a nespouštět ho z očí. Pan profesor ovšem bral celou věc jaksi „s nadhledem“.
Po překonání všech ostnatých drátů a plotů jsme jako po bojišti zákopové války přecházeli rozbombardovaný „Zelňák“ a tématicky k tomu nás v Moravském zemském muzeu čekala výstava o první světové válce. Výklad byl opět velmi poutavý, lektorka nám dokonce na toto té ma první světové válkyzadala několik záludných otázek. Po tom, co jsme udeřili hřebíček na hlavičku a odpověděli na téměř všechny otázky správně, jsme si v závěru zkusili udeřit hřebíček na hlavičku i kladivem a s pocitem zajímavě stráveného dopoledne jsme se vraceli zpátky domů.
Jana Mlčoušková
„Vila manželů Grety a Fritze Tugendhatových z let 1929–1930, navržená architektem Ludwigem Miesem van der Rohe, jejako jediná památka moderní architektury v České republice je zapsána na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO,“nesl se výklad o německém architektovi a rodině Tugendhatových venkovními prostorami vily Tugendhat k uším třídy oktávy.Ráno jsme se totiž vypravili na výlet do Brna. Vlak měl podle jízdního řádu přijet do Bučovic v 6:58. Ovšem v 6:58 byl ještě neznámo kde. S menším zpožděním jsme tedy přijeli do hlavního města Moravy a po příkrých nekonečných schodech Schodové ulice jsme vystoupali až k očekávané vile Tugendhat.
Už tam na nás čekala. Více než osmdesátiletá, velmi zachovalá stařenka. To ovšem mluvím o vile, paní průvodkyně byla pochopitelně mnohem mladší, ale na první dojem také velmi sympatická.
Při prohlídce jsme zjistili, že z budovy doslova čiší luxus a nejeden z nás by se do ní rád nastěhoval (ovšem i s příslušným služebnictvem). Velké prostory, desítky vestavěných šatních skříní, spousty místností s lecjakými „vychytávkami“ a moderním vybavením. Místo jako stvořené pro vášnivé hráče hry na schovávanou. Tam bychom se mohli hledat hodiny a hodiny...
Po důkladném prozkoumání všech prostor návštěva vily skončila a my se vypravili na naši druhou poznávací zastávku. Museli jsme ovšem překonat nemalá úskalí. Po cestě jsme zjistili, že když s námi jde pan profesor Růžička, naše kroky musí být doslova mílové. Jinak bychom museli zaostřit a v dálce pozorovat vysokého muže s kufříkem a nespouštět ho z očí. Pan profesor ovšem bral celou věc jaksi „s nadhledem“.
Po překonání všech ostnatých drátů a plotů jsme jako po bojišti zákopové války přecházeli rozbombardovaný „Zelňák“ a tématicky k tomu nás v Moravském zemském muzeu čekala výstava o první světové válce. Výklad byl opět velmi poutavý, lektorka nám dokonce na toto té ma první světové válkyzadala několik záludných otázek. Po tom, co jsme udeřili hřebíček na hlavičku a odpověděli na téměř všechny otázky správně, jsme si v závěru zkusili udeřit hřebíček na hlavičku i kladivem a s pocitem zajímavě stráveného dopoledne jsme se vraceli zpátky domů.
Jana Mlčoušková