Tercie na Vysočině
Autor: administrator <wadmin(at)gymbuc.cz>, Téma: Sport, Vydáno dne: 26. 06. 2013V týdnu od 17. do 21. června 2013 absolvovala naše třída tercie sportovní kurz v největším adrenalinovém parku Březová u Třebíče.
Po únavné cestě vlakem a autobusem jsme dorazili do rekreačního střediska Březová. Náš instruktor Martin nám ukázal dřevěnou chatu, ve které jsme byli ubytovaní. Spali jsme na palandách, pérové matrace skýtaly „opravdové pohodlí“. Měli jsme s sebou i spacáky, to pro případ, kdyby byla zima, což v tropickém týdnu opravdu nehrozilo.
Dále nám Martin ukázal celý areál a seznámil nás s programem. Hned první den byly připraveny hry, které prověřily naši vzájemnou důvěru. Přejít po tenkém laně s tím, že jediný, kdo vás drží, je váš spolužák, to opravdu předpokládá důvěru. Myslím, že jsme to zvládli celkem obstojně .Další hry byly jak společenské, tak sportovní, pro jednotlivce i pro celou třídu. Vyzkoušeli jsme střelbu z luku a ze vzduchovky, šplhali na lezecké stěně, prověřili jsme si odvahu při skoku „do prázdna“. Většina z nás překonala strach a skočila do propasti, pod níž seděli spolužáci a smáli se křiku, který doprovázel naše zhoupnutí na lanech nad roklinkou. Byl to zážitek, který se děje snad jednou za život. Zahráli jsme si paintball i airsoft, což byla jedna z činností, které nás bavily nejvíc, protože ve hře byla zábava i adrenalin. Dále jsme se na místním rybníku mohli projet na raftech nebo překonávat houpající se překážky ve výšce až 10 metrů nad zemí.
Sílu jsme nabírali hlavně jídlem, které uvařily paní kuchařky. Ve srovnání s výdejem energie se nám porce zdály docela malé, proto jsme se „dorazili“ v bufetu – třeba výbornou pizzou. Také jsme se zlepšili ve volejbale, který jsme pilně celý týden trénovali ve volných chvílích na beachvolejbalovém hřišti. Hráli jsme tak usilovně, až nám praskl míč a museli jsme si půjčovat jiný.
Na všech atrakcích byla účast dobrovolná. Každý si našel něco, co mu šlo víc nebo naopak méně. Důležité bylo, že se odhodlal a zkusil to.
Zážitků a dojmů mnoho... Myslíme, že hlavně těch dobrých! Loučení bylo pro nás nejtěžší, ať už s instruktory, nebo s novými kamarády, které jsme tam potkali a stačili poznat. Měli jsme se báječně a určitě by se tam každý z nás ještě aspoň na týden vrátil.
Lenka Hasalová, Bára Mrázková III.
Po únavné cestě vlakem a autobusem jsme dorazili do rekreačního střediska Březová. Náš instruktor Martin nám ukázal dřevěnou chatu, ve které jsme byli ubytovaní. Spali jsme na palandách, pérové matrace skýtaly „opravdové pohodlí“. Měli jsme s sebou i spacáky, to pro případ, kdyby byla zima, což v tropickém týdnu opravdu nehrozilo.
Dále nám Martin ukázal celý areál a seznámil nás s programem. Hned první den byly připraveny hry, které prověřily naši vzájemnou důvěru. Přejít po tenkém laně s tím, že jediný, kdo vás drží, je váš spolužák, to opravdu předpokládá důvěru. Myslím, že jsme to zvládli celkem obstojně .Další hry byly jak společenské, tak sportovní, pro jednotlivce i pro celou třídu. Vyzkoušeli jsme střelbu z luku a ze vzduchovky, šplhali na lezecké stěně, prověřili jsme si odvahu při skoku „do prázdna“. Většina z nás překonala strach a skočila do propasti, pod níž seděli spolužáci a smáli se křiku, který doprovázel naše zhoupnutí na lanech nad roklinkou. Byl to zážitek, který se děje snad jednou za život. Zahráli jsme si paintball i airsoft, což byla jedna z činností, které nás bavily nejvíc, protože ve hře byla zábava i adrenalin. Dále jsme se na místním rybníku mohli projet na raftech nebo překonávat houpající se překážky ve výšce až 10 metrů nad zemí.
Sílu jsme nabírali hlavně jídlem, které uvařily paní kuchařky. Ve srovnání s výdejem energie se nám porce zdály docela malé, proto jsme se „dorazili“ v bufetu – třeba výbornou pizzou. Také jsme se zlepšili ve volejbale, který jsme pilně celý týden trénovali ve volných chvílích na beachvolejbalovém hřišti. Hráli jsme tak usilovně, až nám praskl míč a museli jsme si půjčovat jiný.
Na všech atrakcích byla účast dobrovolná. Každý si našel něco, co mu šlo víc nebo naopak méně. Důležité bylo, že se odhodlal a zkusil to.
Zážitků a dojmů mnoho... Myslíme, že hlavně těch dobrých! Loučení bylo pro nás nejtěžší, ať už s instruktory, nebo s novými kamarády, které jsme tam potkali a stačili poznat. Měli jsme se báječně a určitě by se tam každý z nás ještě aspoň na týden vrátil.
Lenka Hasalová, Bára Mrázková III.