Exkurze Pálava 2013

   Ve čtvrtek 2. května jsme se časně ráno dobelhali skoro v plném počtu na vlakové nádraží v Brankovicích, Nevojicích, Bučovicích, ve Slavkově. Někteří z nás už byli celkem vyčerpaní jen cestou sem, to jsme ale ještě netušili, co všechno nás během nastávajících dvou dnů čeká…. S úšklebky na tváři a nelehkými krosnami na zádech jsme nastoupili do vlaku a jeli směr Pálava. Během cesty jsme si ještě dělali srandu, jaká to bude sranda vyšlapat nějaký malý kopeček. Úsměvy nás ale přešly, když jsme z okýnek autobusu zahlédli zříceninu Dívčího hradu, kam jsme se měli vydat hned po našem příjezdu a ubytování v Dolních Věstonicích. Ubytovaní jsme byli na ubytovně při ZŠ Dolní Věstonice ve dvou pokojích po 10. Čili kluci a holky. Vybalili jsme si věci, to nejnutnější nacpali do batůžků a vydali se na náš dnešní výlet. Po asi tří minutách, co jsme nachodili, jsme vyšli z asfaltové cesty na cestu polní, to bylo pro některé z našich spolužáků něco extra. Jelikož zde pršelo, nevyhnuli jsme se menším karambolům na kluzkém bahně. Ale díky panu profesoru Zelinkovi, který tuto akci – Výšlap na Dívčí hrad – bral velice vážně, a paní profesorce Milfortové, která nás morálně a psychicky podporovala, jsme cestu na kopec úspěšně zdolali. Cesta to byla opravdu zajímavá, hned na jejím začátku jsme viděli pár broučků a nemalé množství kytiček. S přibývajícími kilometry byla příroda čím dál tím víc krásnější a nedotknutá, nohy byly bolavější. S nadšením jsme zamířili do kavárny Fara v nedaleké (ale pro nás velice daleké) Klentnici, která určitě nebyla jedna z těch nejlevnějších :D. Po krátké pauze jsme se vydali zpět na naši ubytovnu. Potom už jen večeře, sprcha, drbání a krátké, maximálně pětihodinové spaní.

Druhý den začal pohodově, do Perné jsme se nevydali, neboť se spustila průtrž mračen. Vydali jsme se autobusem rovnou do Mikulova, kde jsme asi hodinu a čtvrt čekali, než přijde čas na naší exkurzi jeskyního komplexu Na Turoldu. Prohlédli jsme si jej, našli zde několik netopýrů, potom si někteří z nás dali krátkou zastávku v Mikulově v Rentě a hurá na vlak. Někteří z nás byli nedočkaví a šli hodně vpředu, tudíž nešli stejnou cestou, ale cestu také našli a všichni jsme se shledali na vlakovém nádraží. Do našich zastávek, kde jsme vystupovali, jsme dorazili včas, dokonce i beze ztrát, i když by pan profesor s paní profesorkou nechali některé exempláře v divočině, kam podle nich patří. Všichni jsme se vraceli se spoustou zážitků, fotek a jak jinak než s pracovními listy, ze kterých budeme psát test. (Tímto chceme varovat budoucí návštěvníky Pálavy). Samozřejmě jako každý výlet i tento byl pěkným zpestřením jinak nudných a stereotypních školních dnů, kterých je sice mnoho, ale na druhou stranu, alespoň se máme kam těšit.

Za 2.A Michaela Burianová a Stanislav Pátik