SALZBURG, SALZBURG, … TAM JSEM TAKY NEBYL aneb "NO KANGEROOS IN AUSTRIA"
Autor: administrator <wadmin(at)gymbuc.cz>, Téma: Cestování, Vydáno dne: 15. 04. 2013Poprvé všichni a přeci naposledy spolu jsme se my – oktáva a 4.A - vydali dobýt Vídeň, aristokratku, krásnou první dámu Rakouska. Už v autobuse začaly z připravených balíčků vonět domácí vídeňské řízky a jablečný štrůdl. To aby nám cesta rychleji uběhla a my se tematicky naladili. Některé ze studentů však začaly najednou děsit objevivší se německé nápisy u silnic a na domech...
Jakožto zcestovalí studenti gymnázia jsme se nezdržovali návštěvou Schönbrunnu, který zná každé malé dítě a většina z nás tam byla už několikrát, jako by to bylo naše letní sídlo. Naše první kroky vedly naopak k zámku slavného „turkobijce“ Jindřicha Savojského. V Belvederu mezi námi vznikly první neshody týkající se délky prohlídky galerie. Zatímco některým stačilo pětiminutové obhlédnutí strategických míst zámku (jako třeba toalety, vstup do zámku nebo záhony v parku), jiní se nemohli přes celou hodinu, která byla k prohlídce určena, vymotat ze tří pater plných obrazů od mnoha zahraničních, ale významnou částí také českých autorů.
Hrobku Habsburků, v níž jsou uloženy ostatky většiny členů královské rodiny, si prohlédla odvážnější část osazenstva, zatímco ta slabší vstup zbaběle bojkotovala. Pak přišel čas na krátký rozchod. Teď vás asi zklamu: jen minimum lidí si dalo vídeňský sachr, zato většina zamířila do McDonald, kde si žáci procvičili svou němčinu krátkým „danke schön“. Především jsme si ale nacpali batohy suvenýry, mezi kterými vedly pohlednice a Mozartskugeln (ano, to jsou ty Mozartovy koule).
Pak jsme prošli hlavní vídeňské ulice, obdivovali krásu císařovny Sisi, Karlskirche, vůbec toho bylo spousta a jen vyjmenovat všechny ty stavby jako budovu parlamentu, radnice, morové sloupy nebo starý dřevěný trám, do kterého kdysi tovaryši zatloukli svůj hřebík na znamení, že se vrátí, by zabralo ještě spoustu místa.
ZKRÁTKA - nadechli jsme se vídeňského vzduchu okořeněného věčnou přítomností fiakrů s krásnými koňmi; zjistili jsme, že Vídeňanky mají úžasně pevné a lesklé - nikoli mastné - vlasy (prostě nic neunikne zkoumavému oku paní profesorky Lokajové), a po návštěvě Hundertwasserhausu, který popírá veškeré architektonické konvence svými vzdouvajícími se podlahami a pestrobarevností, jsme vyrazili plní dojmů a nikoli neznaveni k domovu.
NESTIHLI jsme ale také mnoho věcí poznat a navštívit, takže si poznamenejte: Prater, nejlepší výrobce řízků, salon zmrzliny, koňský balet, krypta se srdci Habsburků, vídeňská zoo... Tohle všechno můžete navštívit, až tam pojedete příští rok místo nás. Nebo si vezměte na mušku jiné rakouské město, abyste viděli krávu Milku či rodiště Wolfganga Amadea Mozarta – Salzburg. Ano, Salzburg...Tam jsme taky nebyli...Nakonec tedy alespoň Vídeň neunikla našim maturantským dobyvačným nohám.
Anna Hrubá
Jakožto zcestovalí studenti gymnázia jsme se nezdržovali návštěvou Schönbrunnu, který zná každé malé dítě a většina z nás tam byla už několikrát, jako by to bylo naše letní sídlo. Naše první kroky vedly naopak k zámku slavného „turkobijce“ Jindřicha Savojského. V Belvederu mezi námi vznikly první neshody týkající se délky prohlídky galerie. Zatímco některým stačilo pětiminutové obhlédnutí strategických míst zámku (jako třeba toalety, vstup do zámku nebo záhony v parku), jiní se nemohli přes celou hodinu, která byla k prohlídce určena, vymotat ze tří pater plných obrazů od mnoha zahraničních, ale významnou částí také českých autorů.
Hrobku Habsburků, v níž jsou uloženy ostatky většiny členů královské rodiny, si prohlédla odvážnější část osazenstva, zatímco ta slabší vstup zbaběle bojkotovala. Pak přišel čas na krátký rozchod. Teď vás asi zklamu: jen minimum lidí si dalo vídeňský sachr, zato většina zamířila do McDonald, kde si žáci procvičili svou němčinu krátkým „danke schön“. Především jsme si ale nacpali batohy suvenýry, mezi kterými vedly pohlednice a Mozartskugeln (ano, to jsou ty Mozartovy koule).
Pak jsme prošli hlavní vídeňské ulice, obdivovali krásu císařovny Sisi, Karlskirche, vůbec toho bylo spousta a jen vyjmenovat všechny ty stavby jako budovu parlamentu, radnice, morové sloupy nebo starý dřevěný trám, do kterého kdysi tovaryši zatloukli svůj hřebík na znamení, že se vrátí, by zabralo ještě spoustu místa.
ZKRÁTKA - nadechli jsme se vídeňského vzduchu okořeněného věčnou přítomností fiakrů s krásnými koňmi; zjistili jsme, že Vídeňanky mají úžasně pevné a lesklé - nikoli mastné - vlasy (prostě nic neunikne zkoumavému oku paní profesorky Lokajové), a po návštěvě Hundertwasserhausu, který popírá veškeré architektonické konvence svými vzdouvajícími se podlahami a pestrobarevností, jsme vyrazili plní dojmů a nikoli neznaveni k domovu.
NESTIHLI jsme ale také mnoho věcí poznat a navštívit, takže si poznamenejte: Prater, nejlepší výrobce řízků, salon zmrzliny, koňský balet, krypta se srdci Habsburků, vídeňská zoo... Tohle všechno můžete navštívit, až tam pojedete příští rok místo nás. Nebo si vezměte na mušku jiné rakouské město, abyste viděli krávu Milku či rodiště Wolfganga Amadea Mozarta – Salzburg. Ano, Salzburg...Tam jsme taky nebyli...Nakonec tedy alespoň Vídeň neunikla našim maturantským dobyvačným nohám.
Anna Hrubá