Provence 2012

     "Zdejší příroda je neobyčejně krásná... Venku cvrkají cikády a spálená tráva krásně zlátne jako staré zlato...Pracuji dokonce i v pravé poledne, v plném slunci bez stínů, v obilných lánech... Pane Bože, kdybych tak byl zdejší kraj poznal v pětadvaceti, a ne v pětatřiceti letech!"

Vincent van Gogh

Tato slova Vincenta van Gogha byla upřímným vyznáním obdivu ke kraji, který jsme ve třetím zářijovém týdnu letošního školního roku měli možnost alespoň trochu poznat. Nekvetla už sice levandule, ale i tak jí bylo všude dost. Voněla u každého obchůdku se suvenýry, u krámků s mýdly a kosmetikou, i na oknech a stolcích útulných kavárniček. Tento typický symbol Provence na nás vykukoval jak v podobě sušených kytic této aromatické rostliny, tak i v podobě mýdel, parfémů a vonných sáčků.
Dalšími symboly jsou určitě cikády, olivy a víno. Cikády sem patří stejně jako k jiným teplým přímořským zemím a olivový olej z Provence je prý nejlepší na světě (tvrdila majitelka obchůdku s tímto voňavým produktem v Baux de Provence). Olivové háje tam najdeme na každém kroku a některé olivovníky toho pamatují opravdu mnoho. Jako ten u slavného akvaduktu Pont du Gard, u jehož kmene je položen obrovský kámen s „datem narození“ - rok 908!

A víno? Nejčastěji se pije růžové, ovšem s výjimkou Chateau Neuf du Pape. Bývalé letní sídlo papežů s tímto poetickým názvem jsme také navštívili, ale jen nakrátko a někteří si možná vzpomněli na báječnou ženskou a báječného chlapa z písničky Michala Tučného, kterým tak moc chutnalo právě tohle francouzské víno.
Ale vraťme se k papeži, vlastně k papežům. Ti žili přes 60 let v Avignonu, kde byl pro ně vybudován obrovský papežský palác, který vypadá spíš jako pevnost. Asi k tomu měli stavitelé i obyvatelé paláce své důvody...
Nebylo to ale jediné opevněné sídlo, které jsme si prohlédli. Město Aigues- Mortes je totiž již od středověku obehnáno mohutnými hradbami. I přesto zůstalo zajímavým historickým objektem jako všechna podobná města v Provence.
Nesmíme ovšem zapomenout na moře, které je v tomto kraji neobyčejně krásné a čisté. Samozřejmě, že většina z nás neodolala a už první den v Saint Tropez vyrazila na pláže. Počasí bylo nádherné, takže si všichni milovníci koupání krásný den náležitě užili. Další koupání nás čekalo v městečku Les Saintes Maries de la Mer,  příjemném letovisku v kraji Camargue, o němž umí tak krásně vyprávět herečka Chantal Poulain. Camargue leží v deltě řeky Rhony, která zde ústí do moře, je vyhlášeným přírodním parkem a žijí zde volně bílí camargští koně, černí býci a růžoví plameňáci. V kombinaci se zelenou trávou a tyrkysovým mořem je barevné spektrum téměř dokonalé.
Dokonalé jsou i římské památky, které zdobí zdejší krajinu a města dlouhá staletí. Aréna v Arles, amfiteatr v Orange, les Antiques blízko místa zvaného Glanum, což je místo největších archeologických vykopávek ve Francii, samozřejmě Pont du Gard a mnoho jiných. Trochu se nám ty různé vítězné oblouky, opevněná města a hrady začaly míchat dohromady a tak jsme vyrazili do blázince. Ano, do slavné psychiatrické léčebny ve městě Saint Rémy, kde se léčil dnes neméně slavný malíř Vincent van Gogh, o kterém byla řeč již na začátku.
Na poslední den jsme si nechali přístav Marseille. Rušné kosmopolitní město, které si ale přesto zachovalo určitý půvab. Projeli jsme se lodí na ostrov If (někteří i trochu dále, protože zapomněli vystoupit) a prohlédli si údajnou celu Edmonta Dantése, neboli hraběte Monte Christa. Po návratu z ostrova jsme nasedli do turistického vláčku a odjeli na prohlídku posledního historického objektu tohoto zájezdu - chrámu Notre Dame de la Garde, který se tyčí na vysokém pahorku a tvoří dominantu města Marseille.
Úplně poslední zastávkou však byla noční návštěva města Cannes. Při prohlídce chodníku slávy jsme mezi pány v oblecích a dámami v luxusních šatech vypadali trochu nepatřičně, ale to nám nevadilo.Krásně osvětlené město určitě stálo za krátkou zastávku..
A potom? Dlouhá cesta domů, kterou jsme docela dobře přežili díky zastávkám u různých benzínových stanic ve Francii, Itálii a Rakousku. Snad se nám v příštích letech podaří navštívit i další krásná místa sladké Francie. Au revoir ma belle France!

R. Nedělová, vyučující francouzštiny