Slavnosti sněženek 2?

    Byl jednou jeden divočák. Žádný drobeček to nebyl, na světě už nějakou dobu přežíval. A jednoho dne přišel na návštěvu do Bučovic. Prošel se alejí, zhodnotil zachovalost zámku a úpravu náměstí a poté se vydal směrem k E 50. Opravdu netuším, zdali přecházel na zelenou, ale na druhou stranu se dostal bez úhony. Řidiči sice někdy narazí na silnici na pěkná "čuňata", ale toto mělo ten lesní vzhled. Po zdárném přechodu hlavní silnice dostal náš divočák chuť na dvojku bílého v nedaleké vinárně. Tam však pro jeho choutky neměli pochopení a dál ho rozhodně nepustili. Pokračoval tedy po ulici Revoluční, kde už měl v patách několik cyklistů, kteří toužili po netradičních fotografiích. Čuník zamířil do areálu gymnázia, kde se počíná jeho poslední životní dějství.

Než stačil proběhnout celou zahradu, byla přivolána policie. Městská policie dorazila velmi rychle a po stočení okénka auta nedůvěřivě položila otázku: "A to jako fakt?" To, že jako fakt, zjistila policie po jednom objetí gymnázia. Vrátila se poté pro větší palebnou sílu. Před gymnáziem se v tu dobu začaly srocovat davy proudící na sportovní kroužky. První jedinci sice na upozornění, že je v areálu divočák a mají čekat, reagovali ve stylu: "No jasně a můj táta je bůh srandy", ale další již díky vzrůstajícímu počtu přihlížejících tušili nějakou zradu a byli ostražití.
Po druhém dojezdu policie už nedostal divočák moc prostoru. Skonal na zahrádce bývalého školního bytu. Čest jeho památce. Poslední klapky druhého dílu Slavností sněženek zřejmě probíhají u guláše...