Hasičské závody aneb exkurze VII. a 3.A

   Málokdy se povede uspořát akci, která by zaujala pozornost všech účastníků. Neotřelý nápad spojit dějepisnou exkurzi s požárním cvičením ji však zaujal natolik, že se jistě zařadí mezi akce, na které se nezapomíná. Septima a 3.A byly totiž po řadě bezpečnostních poučení na začátku školního roku prověřeny i prakticky během cesty do Mikulčic a Milotic.

Výprava odstartovala ve středu 7.9. z bučovického autobusového nádraží v 7:45. A skončila v 8:00 ve Ždánicích pod kopcem...Místo dospávání čekalo ve Ždánicích na 55 účastníků "dobrodružství", které lze naštěstí s odstupem hodnotit jako úsměvné. A co se vlastně stalo? Intenzivní tření brzdových kotoučů vzniklé snahou regulovat rovnoměrně zrychlený pohyb zapříčiněný jízdou po nakloněné rovině vyvolalo dýmový efekt způsobující evakuaci autobusu. Přivolaní hasiči se však k zásahu nedostali, protože už před jejich příjezdem se z kola přestalo kouřit. Po zkušební jízdě a s půlhodinovým zpožděním všichni opět nasedli a zamířili do Mikulčic. Dokonalým protipólem akčního úvodu byla návštěva slovanského hradiště. Národní kulturní památka, která se možná v budoucnu zařadí na seznam UNESCO totiž ani po dvanácti stoletích nic neztratila ze své majestátnosti a důstojnosti. Pozůstatky sakrálních staveb ve spojení s lužní krajinou vyvolávaly živé představy o místě, kde působili Konstantin a Metoděj a vznikaly zárodky křesťanství a písma na našem území. Velkou měrou k tomu přispěla i nová expozice vystavěná na základech jednoho z kostelů. Trojrozměrné modely, videoprojekce i počítačové animace oživily alespoň na pár minut dávno zaniklé hradiště rozkládající se na již zaniklých ostrůvcích v řečišti Moravy. Přesun v čase i prostoru se udál během cesty do Milotic. Jen těžko by se k hrubým dřevěným a kamenným stavbám z Velké Moravy vybírala epocha více kontrastní. Poslední stavební přeměnu původní milotické tvrze totiž provedlo zdobivé baroko. Na úpravách měl největší podíl uherský šlechtický rod Serenyi, který měl zámek v držení po nejdelší dobu v jeho historii. Expozice však byla zaměřena aranžované scény ze života posledních držitelů Milotic - rodu Seilern. Tento rod přišel o zámek po druhé světové válce, protože Seilernové se během okupace přihlásili k německé národnosti a jejich majetek tak byl zabaven na základě Benešových dekretů. Cestou zpět do Bučovic si všichni ještě jednou při průjezdu Ždánicemi připomněli ranní hasičské závody. A kdo vlastně vyhrál? Určitě všech čtrnáct hasičů ze Ždánic, Bučovic, Lovčic a Kyjova, pro které je největší výhrou fakt, že nikdo nebyl v ohrožení.