Tož ti naši maturanti a jejich maratón napříč Prahou

     
   F O T O G A L E R I E

   Stověžatá matička Praha měla minulý týden tu čest uvítat vzácné hosty. Proč vzácné? Po návštěvě několika památek bylo každému z nás jasné, že potkat tam česky mluvícího člověka, natož Moraváka, je hotová rarita. Cizinců je totiž v Praze na každém známém rohu víc než dost a stejně tak jako oni jsme i my rychle vklouzli do víru této úchvatné metropole. A to jen díky našim zkušeným průvodcům, kterými nemohl být nikdo jiný než profesor Vlach a Zelinka, oktáva pak s doprovodem profesorek Stránské a Kostrbové. A rychlost to byla přímo nebezpečná! Od Cyrilometodějské kaple, kde jsme si se slzou v oku připomněli své vlastenectví spojené s heydrichiádou, ke Staroměstskému náměstí, přes Vyšehrad, na večerní Karlův most a rovnou až k přenosu Česko-Litva. Tenhle úsměvný debakl byl mimo jiné příjemnou tečkou za naším prvním pražským dnem a k naší úplné spokojenosti už jen stačilo zjistit, jak že jsou vlastně hluboké poháry trpělivosti našeho dozoru…Hluboké byly dostatečně.



Po probdělé noci následovalo poněkud krušnější ráno, které dokázala osvěžit nejen káva a bagety z automatu, ale i jedinečná návštěva Pražského hradu. Pražský hrad je jedinečný sám o sobě. Ale naše návštěva byla doslova unikum. Aneb kdo chce stát uprostřed Svatováclavské kaple a zůstat při tom normálním smrtelníkem, má dvě možnosti – stát se elektrikářem nebo jít na naše gymnázium. Poněvadž elektrikáři mají přístup ke světlům v oné kapli a právě oni nechali uvolněná lanka bránící vstupu do kaple. To jsme my nemohli vědět. Takže nastalo „hurá do kaple“, jejíž otevření nikdo z nás nečekal. A právem. Při odchodu došlo k odhalení našeho přečinu, který byl následován jistými ironickými poznámkami na adresu Moravanů, což nám ale ani za mák nevadilo, protože tohle za to stálo. Pak následovala skvostná Národní galerie, Židovské Město a závěrečný večer na posledním výletě letošních čtvrťáků a oktavánů.
Z pokojů se nám odcházet nechtělo a vstávat už vůbec ne, protože nás myslím všechny překvapily svou vybaveností a komfortem. Ale to už nás čekalo Národní muzeum, rychlá strava ve fastfoodu a špička naší pražské jízdy – Senát. Nebudu popírat, že při projevech senátorů jsme takřka usínali, ale za vstup do těchto prostor jim patří velký dík.
Při cestě na tu naši krásnou Moravu většina zúčastněných s nelibostí zjistila, že si domů veze dva černé pasažéry - chřipku a nachlazení, kteří se v naší třídě usídlili doposud. Vzhledem k tomu, že 4.A a oktáva chodily celé tři dny po Praze odděleně, by bylo vhodné připomenout, že jejich trasa se od této zmíněné nejspíš trochu lišila. Ale myslím, že mimo vzpomínky na ohromující pražské památky, protože někteří z nás byli v tomto velkoměstě dokonce poprvé, si všichni v paměti pečlivě uchováme i pražské zážitky s naším kolektivem typu kaple nebo zabouchnutý pokoj. Možná jedny z posledních. Věřím, že „Praha“ a její příhody budou za pěkných pár let patřit na třídním srazu k nezapomenutelným třídním akcím, protože takovou opravdu byla.

Veronika Gecová, 4.A