Mladí tvůrci pro Dunaj

     Studenti 1.A Petr Bureš / zastoupen Danielem Charvátem/, Jakub Florian a Petra Hujňáková vyhráli čtvrté místo národní soutěže MLADÍ TVŮRCI PRO DUNAJ.
Pro ceny jsme si jeli do ekologického centra Sluňákov u Olomouce. Akce byla naplánována jako dvoudenní pobyt. První den bylo na programu splouvání řeky Moravy.
Pod vedením skoro nesmrtelného instruktora Honzy, se kterým si naše posádka (Kuba, Dan, p. prof. Hujňáková a já) náramně padla do noty, jsme pluli celé odpoledne na raftu. Bylo teplo a nepršelo, což jsme moc nečekali a na rozmary počasí jsme byli řádně vybaveni. Asi po patnácti minutách plavby jsme zjistili, že máme zaručeně nejhorší raft, ale zato máme nejpohodovějšího instruktora, takže naše polovyfouklé raftové lehátko se dalo přežít. Nebylo sice lehké přenášet hromadu téměř splasklé gumy přes spadlé stromy, které ležely napříč řekou, ale zvládli jsme to. Náš raft se vážně podobal víc ponorce, takže jsme na jedničku zvládli i podplouvání velmi nízkého mostečku, který ostatní skalpoval, když si řádně nelehli. Už jsme byli na místě, kde jsme měli vystupovat, když Honza seskočil z raftu se slovy: „Tady nebude moc vody, jsme u ...“ Nedořekl to. V okamžiku, kdy skočil do vody, zmizel pod hladinou. Asi to tam bylo hodně hluboké. Za chvilku se s vytřeštěnýma očima zase vynořil. Tím naše plavba skončila, ale neskončilo vybírání odměny. S Honzou jsme se rozloučili a večer jsme ulehli vyčerpáním do postelí a spokojeně spali až do rána.

Ráno klasicky snídaně, balení věcí, vyklízení pokojů. Potom malá procházka a lovení podvodních živočichů řeky Moravy, kterých nebylo málo. Paní vedoucí nám o každém roztomilém zvířátku něco vyprávěla. Byli jsem v šoku, když nám řekla, že beruška je podvodní brouček, který má asi pět párů noh a vypadá jak podvodní šváb. Takže beruška není ta malá hezká beruška s krovkami – to je sluníčko sedmitečné. Takže holky, oslovení beruška vážně není žádná lichotka. Po procházce bylo předávání cen, při němž hrála živá moravská hudba s cimbálem. Dostali jsme hezká trička a plno dalších věcí: tužky, bloky, klíčenky, vodové pastelky, obaly na cédéčka,... Pak jsme se přesunuli do jídelny. Tam na nás čekal raut. Najedli jsme se k prasknutí, ne proto, že bychom měli takový hlad, ale proto, že jsme museli všechna ta skvostná jídla ochutnat.
S naplněnými žaludky jsme se vydali na prohlídku ekologického nízkoenergetického domu Sluňákov. V odpoledních hodinách jsme byli připraveni na cestu domů. Výlet se moc vydařil.

Petra Hujňáková