Pálava - sexta 2010

     
   F O T O G A L E R I E

   Že fauna jsou zvířátka a flóra zase kytičky, to už teď celá sexta ví. Ví to i paní profesorky Štefková a Kostrbová, protože právě ony dvě se s naší třídou zúčastnily dvoudenní exkurze po pálavských vrších. Výlet to byl náramný. Nejprve vlakem do Brna, odtud vlakem do Šakvic a potom autobusem do Dolních Věstonic. Tam jsme přijeli akorát na oběd do místní školy, která funguje i jako ubytovna, pojedli řízky z kuchyně (někteří i z domu) a na chvíli jsme si po cestě odpočinuli. Někteří hráli fotbal, jiní dospávali pondělní večer, někdo hrál karty a někdo se zase poflakoval, než v jednu hodinu obě paní profesorky zavelely a pronesly stručnou přednášku o tom, na jaké zvláštní místo jsem vlastně přijeli.

Někdo si to pamatuje, někdo v té době spal, zážitky jsou individuální. Všichni ale ne zrovna přívětivě vítali pracovní listy, které jsme obdrželi. Nikdo nemá rád pracovní listy. Teda alespoň nikdo ze sexty. Bohužel takto vybaveni vyrazili jsme za poznáním. Však víte, brouci, zelenina a tak. Po cestě na Dívčí hrady jsme narazili na několik Helixů, nějakou tu Coccinelu Septempunctatu (paní profesorko, nevím jak ostatním studentům, ale mně se to teda pamatuje pěkně blbě, musel jsem si to najít na googlu) a ostatní zeleň a havěť, jejichž názvy si samozřejmě velice dobře pamatujeme, a až z toho budeme psát poznávačku v biologii, samozřejmě že všichni dostaneme jedničky. Když se ale vrátím k Dívčím hradům, tam vzniklo několik skupinových fotek (a určitě lepší, než ty od fotografa za pětadvacet korun českých) pod taktovkou průměrného japonského turisty paní profesorky Štefkové, a když všichni posvačili (i kluci svoje kilo uzeného), vyrazili jsme opět na cestu, která nás vedla dál. Dovedla nás zase zpátky do Dolních Věstonic, posun v čase asi pět hodin. Neúnavná skupinka to opět zapíchla s míčem na hřišti, ti normálnější - rozuměj utahanější - vytáhli spacáky a zásoby z domu a začali sbírat energii na zítřek. Odvážnější z nás našli v (ne)daleké hospodě posilnění ve formě kafe, kroket a palačinek. Noční road trip skončil na lavičkách před školou a pokračoval v říši snů - pokud se někomu na těch tvrdých postelích podařilo usnout. Druhý den se totiž vstávalo brzo, aby nám neutekl Sirotčí hrádek a Stolová hora. Ještě že jsme nezaspali, jinak by nám všechny ty přírodní nádhery zdrhly a byly navždycky fuč! Trošku jsme ošidili původní plán a zkrátili si cestu autobusem, proto pěší túra do Mikulova nebyla nijak zvlášť úmorná. Komu bylo vedro, ten si mohl výskat, když sestoupil do jeskyně na Turoldu. Komu je pořád kosa a zapomněl si doma bundu, ten byl úspěšným adeptem na miss zmrzlý stalagmit (anebo stalaktit, v té zimě už na tom stejně nezáleží). Po úspěšné prohlídce - tzn. že nikdo neumrzl, nikoho nesežrali netopýři a nikdo nezanechal na nízkých stropech v jeskyni památeční skalp - jsme už jen rychle vyrazili na vlak přesně na druhou stranu Mikulova. Směr Břeclav. Poté směr Brno. A opět směr Bučovice, Nesovice, Brankovice, ... A podle toho, co jsem slyšel, tak všichni tuhle perfektní exkurzi ještě zakončili jedním posledním směrem. Směrem na kutě.

Tomáš Kremr

P.S. Jestli v mých slovech někdo našel ironii, dobře mu tak, nám se to fakt líbilo.