Studenti v Polsku

   F O T O G A L E R I E

Ve čtvrtek v noci nastupovali na parkovišti u Arkády studenti bučovického gymnázia do autobusu cestovní kanceláře Prima Optima, se kterou má škola již dlouholeté zkušenosti, aby se vydali na několikatihodinovou cestu na sever do Polska. V plánu měli návštěvu tří lokalit na jihu země: solných dolů ve Věličce, královského města Krakova a koncentračního tábora Osvětim. V brzkých ranních hodinách, mnozí rozespalí, ostatní ospalí, protože si celou cestu měli o čem povídat, posnídali a krátce před osmou hodinou již sestupovali 380 schodů do 3.patra solných dolů, které pamatují hluboký středověk. Některé udivilo, že sůl kamenná není bílá, ale většinou temně šedá, jiné to, že stěny jsou opravdu slané a že všechny ty sochy králů, světců, Mikuláše Koperníka, papeže Jana Pavla II., reliéf Poslední večeře podle Leonarda i nádherné svítící křišťálové lustry jsou opravdu ze soli. Prošli jsme téměř 3 km chodeb a dostali se až do 9.patra, odkud nás vyvezly výtahy, protože šlapat vzhůru přes 800 schodů bychom už asi nezvládli.

Během půlhodinky přejezdu do Krakova se rychle posilnit a vzhůru na královský hrad Wawel s krásnými výhledy na zákruty majestátní řeky Visly. Obdivuhodně zachovalá Jagellonská univerzita, renesanční budova Sukenice s krámky plnými typických produktů polské lidové tvořivosti, mariánský kostel s trubačem, útulné kavárničky ... to všechno umocnilo velmi příjemný pocit z města Krakova.
„Snědli jsme svačinky, co nám připravily maminky“, většina tvrdě usnula, ale za hodinku bylo třeba vyhřátý autobus znovu opustit. Tentokrát jsme věděli, že poslední zastávka bude patřit k těm smutným, i když nesmírně poučným. Tvrdím, že každý člověk by měl jednou v životě navštívit Osvětim. Pokud na vlastní oči neuvidí, čeho byli němečtí nacisté schopni ve jménu své zvrácené ideologie, neuvěří. Dvě a půl hodiny v centrálním táboře Auschwitz I a další půlhodina v nedalekém Birkenau neboli Březince studenty velmi otřásly a zároveň je udivilo, kolik tisíc lidí ze všech koutů světa tábor denně navštíví /setkali jsme se např. s turisty z Izraele, Brazílie, Francie .../.
Návštěvu sousedního Polska bychom chtěli opakovat každé dva roky, aby se všichni studenti, kteří budou mít zájem, podívali na tato místa spojená nejen s dávnými i nedávnými dějinami polského státu, ale hlavně s dějinami národa, který se považoval za „vyvolený“ a pro ostatní „méněcenné rasy“ postavil „továrny na smrt“. Snad už nám ani našim potomkům nic podobného nehrozí.

PhDr.Ema Kostrbová