Sportovní kurz třídy tercie 15.-19. června 2009

   F O T O G A L E R I E

Nejprve z hlediska nesportovního:
Po deseti měsících ranních budíčků, učení, zkoušení a písemek jsme vyrazili na týdenní třídní výlet. Dalo by se říci relaxačně-adrenalinový týden. A rozhodně zasloužený.
První den jsme se seznámili s prostředím a ubytováním. To bylo situováno do dvoupatrové chaty. Dívky, kterým patřilo přízemí, se rozdělily do čtyřlůžkových a šestilůžkových pokojů, kluci se usídlili o patro výš a paní profesorky díky pokojům v nejvyšším podlaží byly ušetřeny všeho pištění a smíchu. Ubytování bylo pěkné. Ani jsme nepotřebovali spacáky, jelikož počasí se vydařilo. Zato nehorázný nepořádek panující snad v každém z pokojů už tak příjemný nebyl. Tak mě napadá, že pokoj našeho pedagogického dozoru byl úplně nahoře hlavně proto, abychom nemohli posoudit, zda mají naše vyučující uklizeno.

Po adrenalinovém vyžití jsme se každý večer vrhali do sprch. Kdo chtěl teplou vodu, spěchal, někdy dokonce tak, že nepočkal na příchod paní profesorky s klíčem od vchodu a do koupelny lezl oknem.
Samozřejmě nechyběla zábava. Každý večer se pořádala diskotéka. Ti, kterým aktivita během dne stačila, vyhledávali jiný způsob, jak volno strávit. Náš den vždy ukončila večerka v půl jedenácté. Tedy alespoň měla ukončit. Valná většina z nás totiž ještě stejně hrála hry a hodnotila zážitky.
Týden utekl jako voda a poslední večer jsme strávili u rybníka, poslouchali jsme písničky a dělali hlouposti. Každý přinesl něco dobrého (piškoty, sušenky, …) a krmili jsme ryby. Toho největšího kapra jsme pojmenovali Artur a raka, který nechtěl zůstat za Arturem pozadu, jsme nazvali Evžen.
Z dobrot nezbylo nic, stejně jako z času, který nám byl vyměřen. Zůstanou nám krásné vzpomínky a skvělé zážitky, ze kterých budeme čerpat do dalšího výletu.

Alena Jedounková, účastnice kurzu

A kurz aktivní:
Začalo to tzv. rambodráhou – různými překážkami nízko nad zemí (něco jako dětské prolézačky, ale podstatně náročnější), završenými skokem přes menší vodní plochu pomocí lana. Lano bylo vůbec dost často potřeba: šli jsme po tzv. nízkých a vysokých lanech, přičemž ta druhá vypadala zdola opravdu nebezpečně. Následovalo zdolání horolezecké stěny, skok do lomu (naštěstí jsme byli uvázaní) nebo tzv. démonická lanovka, kdy člověk sjede z vysoké věže do vody zavěšen na ocelovém laně. Ve vodě čekal raftový člun, jehož posádka nadšeného sportovce vylovila a odepnula z lana. Pokud se nekonaly tyto adrenalinové a vysoce zážitkové disciplíny, hrál se paintball, air-soft, střílelo se z luku, ze vzduchovky, hrály se hry na louce nebo v blízkém okolí tábora.
Vyzkoušeli jsme si svou odvahu a schopnost žít pár dní bez maminčina servisu. Byl to hezký týden, o čemž svědčí ochota některých studentů prodloužit pobyt v táboře nebo se o prázdninách do tábora vypravit znovu.