Studenti čtou a píší noviny 2009 - II.

   V letošním roce byl našemu studentovi Filipu Slezáčkovi ze VI. uveřejněn v MF Dnes článek s názvem Koupit, či nekoupit?




Člověk sleduje televizi nebo poslouchá rádio a je bombardován neustálými přívaly reklam. Otevře schránku a vyvalí se na něj půl kila letáků lákajících na výhodné ceny čehokoliv, co člověk může a nemusí potřebovat, nemluvě o nejmodernější formě této „otravy“ – spamech.
Existuje ohromné množství produktů, více či méně kvalitních, které chtějí výrobci prodat obyčejným lidem. Používají mnoho druhů poutačů pozornosti, ať už jde o vnadnou, spoře oděnou ženu, lákající mužskou polovinu lidstva, nebo její oblečenější podobu, slibující skvělé výsledky ženám při používání propagovaného produktu.
Velmi osvědčená je také taktika: člověk, který vypadá třeba jako váš soused, tvrdící, že mu výrobek usnadnil (zachránil) život. Reakce lidí: „Když to pomohlo jemu, může to pomoci i mně.“ A výsledek – zakoupení výrobku.
Dále tu máme něco pro mladší generaci, tuto taktiku bych nazval „Pojď s námi proti proudu a buď rebel“. Mnoho mladých to může zaujmout. V tomto období života mnoho lidí nesouhlasí se světem. Ať už se jim nelíbí ubíjení lachtaních mláďat kdesi za polárním kruhem, radar v Brdech nebo neuvážený výběr matky při nákupu ne pomerančů, ale mandarinek. Tito mladí chtějí dávat najevo, že se neobléknou nebo neostříhají tak jako zbytek populace. Konzum pro vyjádření svého názoru je však nutné zakoupit. Tito „rebelové“ tedy jdou do obchodního centra a tam si za tučný poplatek koupí věci, které vyjadřují jejich světonázor. A co se stane? Takto smýšlejících lidí se objeví více (vždycky je s čím nesouhlasit) a to rebelství se jaksi vytrácí. Najednou po městě chodí tolik rebelů, že vám na jejich vzezření už nepřijde nic divného, a tím se stanou součástí nenáviděného davu. A reklamní slogan by se mohl změnit na: „Pojď s námi proti proudu a buď rebel jako všichni ostatní.“
Reklama, na kterou si nemohu stěžovat, je ta, která obsahuje humor nebo dobrou písničku hrající v pozadí.. O kvalitě písniček dobarvujících atmosféru bych příliš nediskutoval. Každý máme jiný vkus. Otázka humoru je poněkud složitější. Mohli bychom tvrdit, že autoři neodhadnou, co se komu líbí, ale nevím, zda se dá říci, že písnička je vyloženě trapná. O televizním humoru se to ovšem říci dá. Mohli jste si všimnout kampaně nejmenované telefonní společnosti opět prosazující naši známou revoluci a rebelství.Výsledný nápad vypadá takto: tatínek od početné rodiny sežene potápěčské ploutve, fotbalový míč a vyhledá ledovou plochu. Poté si aktéři obují zmíněné ploutve a s celou rodinou vtrhnou na ledovou plochu. A zábavná revoluce může začít v podobě hry bez viditelných pravidel, odbíjejí míč rukama a kopou do něj nohama, všechno je vyšperkováno skutečností, že mají obuté ploutve a vypadají jako nemotorní blázni. Během chvíle je tato hra však přestane bavit a společně naskáčou na hromadu do sněhu za bujarého smíchu a radosti. Toto postrádá nápad a myšlenku. Naprosto nechápu, čím si nás autoři chtějí získat? Nebetyčnou ukázkou trapnosti? Pohybujete-li se alespoň trochu po síti, mohli jste se setkat s amatérskými podobami této reklamy s ještě horším námětem a ještě horším zpracováním.
Reklama je nedílnou součástí našich životů, pokud máme televizi, internet, poštovní schránku, čteme noviny nebo jen jedeme po silnici lemované bilboardy. Máme však stále svobodnou volbu – koupit, či nekoupit?

Filip Slezáček VI.