Tomáš Kremr a jeho literární výtvory jsou již alespoň na našem gymnáziu proslulé - minimálně svým těžko "škatulkovatelným" pojetím. Proto se ani dnes nepokusím literárně nazvat jeho další dílka. Prostě si je přečtěte a udělejte si svůj názor...

Snění čas

 

        Je pozdní večer, spíše noc, čtrnáctý únor, je spánku čas…

A všechno spí. Jen hvězdy a lampy zkouší proříznout tmu paprsky světla. Jsou úspěšné. Všude je klid. Město spí a zvuky diskoték zní jako chrápání. Město a les. Dva různé světy. V lese hvězdy, v městě lampy, v lese zvěř a v městě lid. Pod rouškou tmy však jako by se oba světy spojily. Rozdíly jsou patrné, jen pokud je cítíme. Nosem. Smrky versus benzín, lípy kontra stoky. Poslední chodci přicházejí z nočních směn a zoufale hledají teplo v temných výlohách. Chtějí spát. Tak jako les. Ten spí. Zajíci a sojky a srny a lišky i zbloudilý tatranský medvěd. Všichni zařezávají ve svých peleších a jejich sny o jídle, mláďatech, sny bez lišek a medvědů, sny o konci noci se zdají až nápadně podobné těm našim. Zítřejší koncert, slohovka z češtiny, nahé blondýny i princezna na hrášku. Jistě, nejsou stejné zbarvením, délkou ani obsahem. Podobají se svým významem. Sny o strachu, kráse, míru a starostech a nakonec proč ne, i o sexu. Pro sny je noc jako stvořená.

        Byl pozdní večer, vlastně ne, patnáctý únor, vstávání čas...

 

MÁŇA

 

Vešel dovnitř

Nikým nezván

A jak se tak na něj dívám

Já ho ani neznám

 

Zavřel dveře

Nepozdravil

Koukl na mě

Nato pravil

 

Ty jsi Jiří z Kopidlna?

Já sem ňáká Máňa z Brna

Přijela sem šalinou

Cesta byla strastiplná

 

Kam sem se hla

Někdo zařval

Nestačil říct ani ahoj

Tě bůh nebo nazdar

 

 Vy lidi ste stejně divný

Vůbec nic nevydržíte

Jen vás někdo praští kosou

Hned se k zemi složíte

 

Přišla ke mně

Zamrkala

Rozmáchla se

Neplakala

 

Otevřela dveře nohou

Měj se houkla na mé tělo

Že to byla Smrtka Máňa

Napadnout mě dříve mělo

 

Vyšla z domu

Rozhlédla se

Na šalinu

Spěchá zase