Literární koutek

   Naše letošní kvarta se zřejmě pokouší literárně ukázat, že se u jejich spolužáka (Tomáše Kremra) v žádném případě nejedná o nějakou "one man show". Spíše to při množství talentů vyvíjejících se v této třídě vypadá na hodně úrodný ročník. Můžete se začíst do dalších dvou prací - tentokrát Martiny Stránské a Barbory Sittové.

Blázínek a kuličky štěstí

Dneska je pořádně šero. Asi bude pršet. Á, už prší, ale ruku do ohně bych za to nedala. Ale ta paní přede mnou nejspíš ano, když si právě vytahuje deštník. Áá, co se lekám? Tak už je to oficiální, prší. Kapka vody mi pomalu stéká po rameni. Snažím se ji setřít, ale nikam by to nevedlo. Z malých dešťových kuliček se pomalu stávají prameny. Vůně, kterou s sebou přeháňka přinesla, se nedá nevnímat. Cítím, jak se vytrácí ten špinavý, už vydýchaný vzduch a přichází nový, krásnější, zase jiný, pokaždé originální.

Zakláním hlavu, chci ochutnat déšť, jaký dneska asi je? Je to voda, ano, ale přece je jiná. Další kapka mi stéká po tváři. Jako kdyby vás malý bráška lechtal slepičím pírkem. Lechtá, ale je to příjemné. Musím se vyzout, chci déšť cítit ze všech stran. Pomalu nakračovat, vnímat jednotlivé kapky . Cítím, jak se mi tričko přitisklo na tělo. Pevněji než lepidlo. Mé vlasy se zaplétají do mokrých copánků, kapky už s nimi udělaly své. Snažím se proplétat mezi špagátky, které tečou z nebe. Nejraději bych za ně zatahala. Je to tak čisté, nádherné...Pšik, tohle už ale tak nádherné není, asi se půjdu převléknout. Počkejte na mě,  kuličky štěstí, počkejte na blázínka, který se zase rád nechá polechtat!

     Barbora Sittová, kvarta

 

Tančící diamanty

    Krásná modrá obloha se začala zatahovat, spadla první kapka a za ní další a další… Leje jako z konve…, tak tohle může říct opravdu jen buran. Leje jako z konve, takové hlaupé přirovnání… vždyť se podívejte, ty kapky jakoby tančily, ne jakoby, tančí doopravdy. A jak se třpytí, jako malé diamanty. Je to nádhera! Támhle dopadla kapka na tulipánový list a stéká po něm dolů. Za ní dopadla další a ještě jedna a ještě. Společně vytvořily v listu malinké jezírko.

    Každá je ale jiná, jedna menší druhá větší, třetí v sobě schovala částečku prachu, jak ji sebrala ve vzduchu, do čtvrté foukl vítr a ona narazila na smrkovou jehlici, která ji rozpůlila. Je to nádherná podívaná, vyschlá letní příroda pod kapičkovým tancem znovu ožívá.

    Déšť zvolna ustává, už padají jen poslední kapky a… a je konec.

Kapičky teď po náročném tanci budou odpočívat na listech a květech rostlin a čekat, dokud je sluníčko neodpaří.

    Orosené rostliny přímo září. Ach, jaká je to nádhera. Najednou mám chuť sundat si boty a brouzdat se bosa mokrou trávou… a taky že to udělám.

 

Martina Stránská, kvarta