Literární koutek - vypravování s uměleckými prvky

            Dnes, 19. prosince, je opravdu dlouhá, divná, tmavá, tichá noc. Budík neustále burcuje své majitele, aniž by k tomu měl nějaký závažný důvod. Pes venku vyje, i když dnes není úplněk, a ta stará, zatuchlá postel neustále vrže.

            I v dětském pokoji se projevuje neklidný spánek. Anička, čtrnáctiletá dívka, sebou háže z pravé strany na levou a Tomáš, malý ochránce zvířat, neustále pokřikuje: ,,Můj! Můj koláč!“

            Za okny ložnice zhasla lampa. Žena se převalí z levé strany

na pravou. Po čele jí stéká kapička potu. V chladném a temném pokoji se ozve výkřik. Žena křičí…

            …Za temným kopcem se krčí chaloupka. Je celá rozbitá a její dřevěná střecha hnije. Měsíční svit se odráží na stříbrném autě. ,,To je přece naše auto,“ řekne žena a vykrčí směrem k chaloupce.

            Vkročila na kamenitou pěšinku. Nic neviděla, jen cítila ostré hrany kamínků: ,, Bože, kde mám boty?“ lekla se, když se jí jeden špičatý kamínek zabodl do chodidla.

            Bez povšimnutí obešla auto a zamířila ke dveřím budovy. Zaklepala. Nikdo se neozýval. Dveře neměly kliku, a tak do nich strčila. Vešla do místnosti. ,,Vždyť je to náš dům,“ žasla nad objeveným rájem.

            Za zadními skleněnými dveřmi se ozval šramot a náhlé zavytí psa. ,,Co ten člověk provádí?!“ rozzuřeně otevřela skleněné dveře

a vyšla na dvorek.

            ,,Tomáši!“ vykřikla vyděšeně. Uprostřed dvorku klečel její devítiletý syn a v ruce svíral mačetu. Z úst mu tekly sliny a tvářil se divně. Naproti Tomáše seděl pes – Baryk. ,,Tome, co to děláš?“ zeptala se zděšeně žena. ,,Psí kusy,“ vyklopil ze sebe Tom. Matka se zděsila, popadla synův „sekáček na maso“ a pleskla ho po tváři.

            „Blik!“ zablesklo se a Tomáš zmizel. Žena teď stála v dětském pokoji a pozorovala svou dceru.

            Anna držela v ruce injekční stříkačku a snažila se trefit do ruky. Ale vždy, když se k ruce přiblížila, její končetina se prohla a uhla před injekcí. Žena se zasmála: „ Přece jenom to očkování bylo k něčemu dobré.“

            Ozval se hrom a žena se objevila v koupelně. Nad vanou se skláněl Miloš, její manžel. Kolem vany byly louže vody a vzduchem létaly drobné kapičky. Najednou z vany vyskočil kapr. Kapr! Ale měl lidskou hlavu.

            „Miloši?“ polkla žena naprázdno. Přiskočila k vaně, ale drcla do manželova těla. Její muž se zvedl. Na krku měl rybí hlavu. Kapří hlava zakoulela očima a otevřela hubu. Ženuško, polib mě!“ řekla ta stvůra. Žena couvla. „Polib mě, nebo takto zůstanu,“ prosily manželovy ruce. Žena zůstala stát. „Nebudu líbat rybu!“ myslela si. Manželovy ruce ji pevně uchopily, rybí tlama se přiblížila k jejím rtům a mlask!...

            … „Áááá!“ probudila se žena z hrozného snu. Noční košili měla propocenou a celá se třásla. Sedla si a podívala se na manžela. Miloš spokojeně pomlaskával.

            Ráno měla obrovské kruhy pod očima. Během pěti minut se do kuchyně přemístili děti a manžel. Nevšimli si, že by se matce něco stalo – prostě obvyklé ráno.

            „Mami? A dostanu na Vánoce pejska?“ zeptal se Tom. Matka si vzpomněla na hrozný sen a vykřikla: „Ne! Žádný pes nebude a ty,“ ukázala na Annu, „ na očkování půjdeš a bez řečí! A ty,“ podívala se na manžela, „koupíš filé! Já žádného kapra ve vaně mít nebudu!“ zvedla se od stolu a odešla z ložnice.

            V kuchyni bylo ticho, nikdo nechápal, co se děje. Jen Tomáš se tázavě podíval na otce: „A přijde v pondělí Ježíšek?“