Sportovní kurz třetích ročníků

Autor: Jan Stavělík <(at)>, Téma: Cestování, Vydáno dne: 13. 06. 2007

   V posledních letech neměli vodáci a cyklisté z bučovického gymnázia štěstí na počasí. Do třetice všeho dobrého, řekli si letošní "třeťáci" a skutečně jim to vyšlo... Dobrý základ kurzu položili po nezbytném maskování kol všichni studenti 3.A a septimy tím, že kromě obvyklých potřeb na sportovní kurz - kola, přilby a plavek - přibalili i maxiporci slunného počasí.


V neděli 3.6. se směrem do Veselí nad Lužnicí vydaly dvě skupiny více či méně nadšených účastníků sportovního kurzu. Již během prvního dne se mimo vykládání kol a povlékání postelí dostalo i na vodácký výcvik a krátkou projížďku na kole. A v mnoha případech se i během úvodních 10 km kolem tábora u jezu Krkavec ukázalo, že roční odpočinek kol i tělesných schránek nebyl ideální přípravou na "sporťák". Různé vrzání a skřípání kol i zubů však brzy napravili olej, ochotní opraváři z řad spolužáků a chutná večeře.

První perný den měl za cíl asi 20 km vzdálenou Třeboň, kam ale cesta tam a zpět měřila v našem případě 65 km. Pondělí však nebylo příliš ideální pro návštěvu historických památek a tak jedinou atrakcí byla návštěva pivovaru Regent.

Mokrá část kurzu následovala v úterý a spíše než ruce zatěžovala části těla, které se předchozího dne důvěrně seznámily se sedadly kol. Zatímco 3.A se z tábora vydala po Nežárce a Lužnici do Soběslavi a občas přenášela lodě přes mělčiny, VII. na Nežárce rozvěšovala některé vodáky po vrbičkách jako vodník pentličky. Po příjezdu proběhla střelecká soutěž ze vzduchovek na 10 m, ve které se projevily velké rozdíly ve výkonech zahrnující prázdné terče i hodnoty přes 60 bodů (Michal Kuchta, Broněk Čapek).

Druhý cyklovýlet měl za cíl zámek Červená Lhota, ale každá rychlostní skupina zvolila vlastní trasu a přístup. Zatímco první skupina mířila z Lhoty do městečka spojeného s osobností Emy Destinové Stráže nad Nežárkou, druhá skupina zvolila volnější tempo a méně náročné cíle jako například cukrárnu.

Předposlední den výcviku byla na řadě další vodácká etepa, tentokrát v opačném pořadí. Nebe bylo vyluxované a sluníčko mnohým nadělilo bolestivou vzpomínku na kurz v podobě spálené kůže. Již zkušení vodáci se do vody nedobrovolně dostávali jen zcela vyjímečně a převažovalo úmyslné schlazování a plavání v řece. Protože vody nikdo neměl dost, hned po příjezdu následovalo koupání, tentokrát ve stojaté vodě na veselských pískovnách.

Návrat zpět mnohým posloužil jako možnost zaspat únavu a ještě chvíli zapomenout, že po neděli se ještě musí do školy...