Letošní pochod opět začínal ve Střílkách, odkud jsme mířili na střílecký hrad. Počasí bylo ještě přijatelné a "turisté" měli spoustu humoru, sil a plné batůžky svačin. Mírně zadýchaní jsme stanuli na zbytcích hradu a vyslechli krátký výklad z jeho historie.
Odtud jsme zamířili do údolí koryčanské přehrady. Dle slov Borise Vlacha jsme lámali rekordy v rychlosti postupu, přestože byli "příští olympionikové" drženi na uzdě, aby stačil zbytek výpravy. Od koryčanské přehrady následoval krátký, leč prudší výstup ke slavné dominantě Chřibů - hradu Cimburku. Velká část studentů již absolvovala prohlídku touto "znovurozenou zříceninou" (ad sdružení Polypeje), přesto část studentů vykonala prohlídku po hradu.
Těsně před polednem začal stále nižší oblačný příkrov nejdříve s mírným mrholením. To však během našeho pochodu k Míse přešlo do deště, lijáku a průtrže mračen. Objevilo se několik pláštěnek, deštníků, ale hlavní ochranou před kompletní koupelí zůstaly husté koruny stromů pod nimiž jsme spěchali k přístřešku u Mísy. Tam jsme přečkali nejhorší liják a po mazlavé cestě se pak vydali ke Kozlu a následně Kazatelně. Možná díky předchozímu dešti se nám podařilo pokochat pohledem na mloka pochodujícího přes cestu.
Výhled z Kazatelny byl minimální a tak jsme brzy zamířili ke Klimentku, kde jsme měli poslední delší zastávku. Zde jsme spáchali hromadné fotografie, vyslechli bohatou historii tohoto místa a pak už zamířili z buchlovských kopců do koryčanského údolí. S bohatou časovou rezervou před příjezdem autobusu dorazila mírně navlhlá výprava do Koryčan a dokončila tak dle slov Borise Vlacha padesátou třetí "expedici" Chřiby.