Praha nabídla svým návštěvníkům z opačného konce republiky řadu kulturních památek a turistických lákadel, které však zdaleka nebylo možné absolvovat během pouhých tří dní. Obě třídy – 4.A a VIII. – měly různé prohlídkové okruhy a přeci se všichni vraceli stejně unavení, po celodenním náročném programu. Často však také převládal pocit, že „sem se ještě někdy musím vrátit“. Vždyť přeci nejde ignorovat krásu architektonických památek všech stavebních slohů, pestrost uměleckých sbírek Národní galerie, romantiku učebnicových vyhlídek z Vyšehradu, židovské město...
Jediným nepříjemným překvapením tak byly komplikace při vstupu do svatovítské katedrály – právě v den, kdy chrám přebírala do svého majetku církev po desetiletém sporu se státem. Hlavně po náročném výstupu na vyhlídkovou věž se zamčeným ochozem bylo pro mnohé neskutečně obtížné zdržet se užití slov do chrámu nevhodných.
Mnohé zaujala třeba jen atmosféra ubytovny – kolejí – kam se někteří studenti příští rok přestěhují. Ze všech možných pocitů a zážitků ale nakonec stejně převážila nostalgie z toho, že toto byl poslední školní výlet v životě.
Mgr. Jan Stavělík