Historie školy

Autor: administrator <wadmin(at)gymbuc.cz>, Téma: Historie školy, Vydáno dne: 24. 11. 2005
Zajímá Vás již více než stoletá historie našeho gymnázia?

Podrobná historie

Obsah

PRVNÍ SNAHY MĚSTA O VYBUDOVÁNÍ VYŠŠÍ ŠKOLY

Po vydání Říjnového diplomu roku 1860 se v Čechách i na Moravě uvolňuje společenský život. V hospodářsky sílících městech se rozvíjí úsilí o povznesení národní kulturní úrovně, snaha o vyšší úroveň vzdělávání mládeže, a to na školách českých.

Na konci 19.století se město Bučovice ucházelo o zřízení měšťanské školy. Když v této věci jednal v červenci roku 1898 předseda místní školní rady MUDr. Rudolf šebek v Brně, setkal se se zemským poslancem JUDr. Otokarem baronem Pražákem. Tento právník širokého kulturního a především politického rozhleu o své újmě a bez vědomí představitelů města položil na listinu kulturních požadavků českých na moravském sněmu také zřízení vyšší reálné školy v Bučovicích. Pro svoji myšlenku, sledující povznesení kulturní úrovně celé oblasti, získal baron Pražák dr. šebka i starostu města Josefa Racka a 4.prosince 1898 i nadšený ohlas více než tisíce účastníků manifestační schůze svolané z tohoto důvodu.
V březnu 1899 bučovické zastupitelstvo rozhodlo o zaslání žádosti zemskému sněmu. Nebylo to rozhodování lehké, uvážíme-li, že součástí této žádosti musel být obecním zastupitelstvem schválený závazek obce, že bude ze svých prostředků krýt všechny výdaje na vystavění a zařízení budovy a pak i její provoz. Rozhodující při tomto jednání byl osobní vliv a postoj jak starosty města pana Racka, tak zejména předsedy místní školské rady MUDr. Rudolfa šebka.
Přípisem moravského zemského sněmu ze 17.března roku 1899 bylo obci oznámeno, že zemský sněm petici na zřízení zemské vyšší reálné školy v Bučovicích ve vyjednávání nevzal.

Na podzim 1899 na radu dr. Pražáka se město Bučovice obrátilo na zemský výbor s druhou peticí, v níž žádalo o svolení, aby město Bučovice mohlo převzít všechny povinnosti, které tehdejší regulativ ke zřízení vyšší reálné školy zemské městu ukládá. Dále byl v petici uveden výsledek průzkumu, jejž Bučovice provedly. Ověřily si na všech středních ústavech poblíž Bučovic počty studentů a prokázaly, že na nich studuje z celé oblasti, tj. z Bučovicka, Slavkovska, ždánska, Zdounecka, Vyškovska a Kyjovska, asi 560 studentů. Kdyby mohli přejít do školy v Bučovicích, její návštěvnost by byla zabezpečena. Ve srovnání s pravděpodobným počtem 560 studentů se uvádí, že ve zmíněné oblasti žilo tehdy 124 276 českých obyvatel, kteří žádné české reálky neměli. Pokud se týkalo finančních prostředků, uvádělo se v petici, že město Bučovice má od záložen 32 207 zlatých, které chce věnovat na stavbu této zemské reálky (zásluhu o získání těchto finančních prostředků měl především starosta pan Josef Racek - vyjednal s bučovickými občany, že úroky ze svých vkladů ve spořitelně věnovali na stavbu školy, za to jim i po létech patří upřímné poděkování), a že také Jeho Jasnost, panující kníže Lichtenstein slíbil podporovat tuto akci města, tedy že město Bučovice je úplně s to vyhovět všem povinnostem, které by mělo převzít při zřízení reálky.

Zemský výbor svým výnosem ze dne 11.listopadu 1899 uznal důležitost žádosti města Bučovice a dal svoje svolení, že město může v případě, že by tam byla zemská reálka zřízena, veškeré povinnosti na sebe převzít.

Ve sněmovním sezení 2.května 1900 však sněm žádost o zřízení zemské reálky v Bučovicích ani za těchto podmínek neschválil a odkázal ji k dalšímu šetření (i když v jednání vystoupil poslanec JUDr. Otokar baron Pražák a poukázal na to, že český lid zdaleka ještě nemá potřebné školy střední.

Dále jednání pokračovalo takto:
Zemský výbor v Brně vyzval císařsko-královskou zemskou školní radu v Brně a ta dala podnět c.k. školní radě ve Vyškově, aby zjistila podmínky pro zřízení zemské reálné školy v Bučovicích. šlo jednak o finanční prostředky na výstavbu a provoz školy, o provizorní umístění učeben, než bude školní budova vystavěna, o byt pro ředitele a byty vyučujících, jednak také i o návštěvnost školy.
Vše toto projednalo 15.července 1900 obecní zastupitelstvo a dalo kladnou odpověď, a tak výsledek šetření c.k. okresní školní rady ve Vyškově zněl příznivě, takže moravská zemská školní rada se vyslovila pro zřízení reálky v Bučovicích.

V prosinci roku 1900 však jednání zemského sněmu, které bylo jen krátké, nevyřešilo nic.

PO PŘEDCHOZÍM NĚKOLIKALETÉM ÚSILÍ

Až 15.června 1901 usnesl se moravský zemský výbor předložit moravskému zemskému sněmu k projednání záležitost zřízení zemské reálky v Bučovicích.
Na jednání tohoto sněmu 27.června 1901 pronesl JUDr. Otokar baron Pražák velkou řeč o středním školství, využil všech svých známostí a výrazně podporoval zřízení vyšší reálné školy v Bučovicích.

1 0. Č E R V E N C E 1 9 0 1
HLASOVÁNÍ
V MORAVSKÉM ZEMSKÉM SNĚMU

ZŘÍZENÍ VYššÍ REÁLNÉ šKOLY V BUČOVICÍCH
S C H V Á L E N O
57 HLASY PROTI 28
(Proti hlasovala především německá levice)

16.července 1901 městská rada v Bučovicích zasílá JUDr. Otokaru baronu Pražákovi děkovný dopis za to, že zřízení zemské vyšší reálné školy především on jako poslanec moravského zemského sněmu v Brně politicky dovedl k vítězství. 30.září 1901 uzavřela městská obec Bučovice smlouvu s moravským zemským výborem o založení a vydržování Zemské vyšší reálné školy v Bučovicích. Zemským hejtmanstvím byla podepsána 31.října 1901.
29.listopadu 1901 se obecní výbor usnáší zakoupit pro stavbu zemské vyšší reálné školy pozemek p. Doupovce a manželů Bolelouckých. Při obchůzce stavebních míst byl přítomen pan Arnold Janda z Vyškova a upozornil na toto neobyčejně výhodné místo. Pozemky byly zakoupeny z prostředků věnovaných knížetem Janem II. z Lichtensteinu.
V konkursu na vypracování projektu s rozpočtem na stavbu této školy dostal nejvíce hlasů architekt Václav Wittner z Olomouce.
24.prosince 1901 si mohli čtenáři Brněnských novin přečíst vyhlášení konkursu na obsazení místa ředitele Zemské vyšší reálné školy v Bučovicích. Císařsko-královský zemský školní inspektor Jan Slavík přislíbil být při výběru uchazečů upřímně nápomocen. Obecní zastupitelvo se usneslo dát zřídit v budově reálky ústřední topení, a aby získalo podrobnější informace, obrátilo se na ředitelství škol v Kutné Hoře, Lounech a ve Velkém Meziříčí. Pak však bylo od tohoto záměru upuštěno.
23.února 1902 přivezl pan architekt Wittner plány do Bučovic. Členové městského zastupitelstva byli překvapeni velkolepostí a rozsáhlostí budovy, která se podobala budově reálky v Jevíčku a která po knížecím zámku byla v Bučovicích v té době nejrozsáhlejší. 26.února 1902 odvezl starosta Josef Racek stavební plány c.k. okresnímu hejtmanství ve Vyškově, aby je prozkoumalo.
Přípisem ze dne 5.dubna 1902 oznamuje zemský výbor moravský jmenování pana Bohuslava Kopeckého, profesora c.k. české státní reálky v Brně, ředitelem Zemské vyšší reálné školy v Bučovicích, s právní působností od 1.srpna 1902.
C.k. okresní hejtmanství dne 22.dubna 1902 povolilo bučovické obci, aby budova reálky byla dle předložených plánů a podmínek v přípise zadaných vystavěna. Obecní výbor ihned vyhlásil konkurs trvající do 15.května 1902 na řemeslnické práce potřebné při stavbě školy.
Mezitím 29.dubna jednal JUDr. Pražák s knížetem Lichtensteinem o finanční příspěvek na stavbu školy.
20.května 1902 obecní zastupitelstvo města Bučovic zadalo vystavění školy architektu Václavu Wittnerovi z Olomouce. Ten ihned s prací začal, a to

24.května - založeny 2 karbovny a započala úprava studny
        ( studna však nestačila, voda se na celou stavbu musela v lejtách dovážet)
25.května - stanovení polohy budoucí školní budovy na staveništi
26.května - odkopávka ornice
4.června 1902 (tehdy středa) - odpoledne položeny první kameny do základů.

Řemeslné práce na stavbě provedli bučovičtí řemeslníci, jen štukatérské práce jsou dílem firmy Jiroutek a Hončík z Moravské Ostravy. Stavebním odborem byl za technického dozorce stavby dne 29.května 1902 zvolen architekt Dominik Fey z Uherského Hradiště.

Blížily se hlavní prázdniny a začátek budoucího školního roku 1902-3. Starosta Josef Racek zasílá dopisy všem školským správám našeho okresu i okresů sousedních - cílem bylo získat přehled o žácích, kteří se budou do bučovické reálky hlásit. V novinách uveřejňuje konkurs na obsazení učitelských míst a termín konání zápisu studentů - dne 16. a 17.září 1902. K zápisu se dostavili 83 žáci, z nichž 78 u přijímací zkoušky obstálo. Byli to studenti ve věku od 11 do 16 let.
Byli to pouze chlapci.Do roku 1908 mohly dívky studovat pouze jako tzv. privatistky. Nezúčastňovaly se školního vyučování, pouze vždy na konci pololetí konaly zkoušky ze všech vyučovacích předmětů.
První školní rok byl zahájen ve čtvrtek 18.září 1902 slavnými službami božími, jež sloužil konsistorní rada P. Jan Straka, bučovický farář. Mnohý cítil radost ve svém srdci, vida první žáky naší reálky poprvé kráčet průvodem přes náměstí. Vyučovat se začalo 19.září 1902 v zatímních místnostech v domě Občanské záložny v Bučovicích v Tyršově (nyní Slavkovské) ulici (v současné době je zde Dům s pečovatelskou službou).

Dne 25.ledna 1902 došla ve dvou bednách zásilka přírodnin darovaných Františkovým muzeem. Byla dodána na přímluvu pana profesora dr. Františka šujana, ředitele II.c.k. státní reálky v Brně.

Za jaro a léto roku 1903 byla stavba nové budovy dokončena. Její postavení bylo dosti nákladné, stálo 437 120 K 98 h. V době dokončení bylo v budově 45 místností sloužících potřebám vyučování; z nich největší pozornost dodnes vzbuzuje aula s bohatými štukovými ozdobami.

V neděli dne 27.září roku 1903 byla celá budova slavnostně vysvěcena Jeho Milostí nejdůstojnějším biskupem brněnským ThDr. Františkem S. Bauerem, pozdějším kardinálem a arcibiskupem olomouckým. Slavnost se konala za přítomnosti mnoha vzácných hostí z Brna a okolí a za účasti četného lidu z města i kraje, jehož se sešlo mnoho i přes velmi špatné počasí. Po pontifikální mši svaté v chrámu odebral se průvod za hojného deště do nového ústavu, kde Jeho Excellence pan biskup, vysvětiv celou budovu, pronesl v ústavní dvoraně slavnostní projev.
Krátce promluvil pan architekt Václav Wittner a předal řediteli gymnázia klíče od nové budovy. Ředitel Zemské vyšší reálné školy v Bučovicích profesor Bohuš Kopecký přijal klíče a ve svém slavnostním projevu poděkoval všem, kteří se přičinili o vybudování ústavu, zdůraznil význam vzdělání a přál všem úspěch ve výchovně vzdělávací činnosti. Po slavnosti se konal banket ve dvoraně Občanské záložny v Bučovicích, zúčastnilo se jej asi 80 hostí. Došlo i velké množství vzletných telegramů. Slavnostní den byl zakončen večerním koncertem a taneční zábavou.

V Kronice města Bučovic se kapitola o zřízení naší školy uzavírá slovy “Obecní zastupitelstvo města Bučovic, opatřivši městu ZEMSKOU STŘEDNÍ šKOLU a přispěvši ze svých skrovných prostředků měrou přebohatou, aby ústav byl řádně vypraven, vykonalo dílo ceny trvalé ...”

PO ZAHÁJENÍ VÝUKY V ROCE 1902

škola dále nerušeně pracovala, studentů přibývalo a od září roku 1908 byl ústav úplný. Dokonce i k dívkám začalo být rakouské zákonodárství příznivější. Ve školním roce 1908-9 přicházejí do ústavu první čtyři studentky, které již mohou navštěvovat vyučování formou hospitací. Děvčata sice mohou být vyvolávána, veškerá jejich klasifikace a skládání zkoušek jsou však tehdy nadále prováděny pouze na konci pololetí. Tato forma studia byla pro dívky velmi náročná. 12.července 1909 se konaly první maturitní zkoušky a školu opouštějí 32 abiturienti.

Zemská vyšší reálná škola vydržela ve své prvotní podobě deset let. Absolvování jednotlivých ročníků opravňovalo studenty školy k přechodu na přesně vymezenou jinou školu. Tím je také možno vysvětlit, proč z původních 78 žáků končí studium maturitou jen 32 studenti.
Od školního roku 1912-1913 začíná přeměna školy na reálné gymnázium. Praktickým důsledkem této změny je možnost studovat po obsolvování tohoto typu školy nejen na technice, ale i na univerzitách.

OBDOBÍ PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLKY 1914-1918

Právě v této době výrazně zasahuje do života školy 1.světová válka. Budova ústavu byla od roku 1914 zabrána pro účely vojenské nemocnice Červeného kříže. Ústav se přestěhoval do obecné a měšťanské školy. Zde se vyučoval omezený počet hodin, některé předměty nemohly být pro nedostatek učitelů vyučovány vůbec. V srpnu 1914 odchází totiž šest profesorů konat vojenskou službu. V pedagogickém sboru zůstává deset profesorů, dva z nich odcházejí ještě během školního roku. Vojenská povinnost postihuje i nejstarší žáky ústavu. Ti konají tzv. válečné maturity a nastupují na vojnu. Podobně se vyvíjí situace v dalších válečných letech. V roce 1915 přicházejí do Bučovic i žáci z uzavřeného kyjovského gymnázia a situace se tak ještě komplikuje. S přibývajícími roky války nastává zhoršení po všech stránkách. O to radostnější byl 29.říjen 1918 - prostřednictvím novin se do školy donesla zpráva o vzniku Československé republiky.

ŠŤASTNÁ LÉTA ŠKOLY V SAMOSTATNÉ ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLICE

Oprava a vyčištění budovy po jejím uvolnění trvaly několik měsíců. Teprve od 1.dubna 1919 se život školy zklidnil.
Již zmíněný přechod ze zemské vyšší reálné školy na reálné gymnázium přinesl prodloužení studia na osm let, a tak rok 1919 byl vyjímečný v tom, že na škole nebyl maturitní ročník. Konec první světové války a vyhlášení státní samostatnosti přinesly pro školu výrazné změny. V pololetí školního roku 1918-1919 odchází na trvalou dovolenou první ředitel školy Bohuslav Kopecký. Po krátkém působení profesora Jana Húska ve funkci zatímního správce ústavu byl od 1.2.1921 jmenován ředitelem školy Karel Suchan. Úspěšně zde působil až do odchodu do penze v roce 1939. škola za vedení ředitele Karla Suchana prožila zřejmě své zatím nejšťastnější období.
Po 25 letech byl obecní výbor města Bučovice vystřídán novým zastupitelstvem, které vedl starosta MgPh František Vlach, lékárník. Úspěšně jednal s ministerstvem školství o zestátnění reálného gymnázia. Smlouvou ze dne 1.ledna 1921 na sebe převzal stát značnou část finančních závazků. Městu připadla od tohoto data jen povinnost pečovat o budovu gymnázia, která zůstala i po zestátnění jeho majetkem.
Výnosem ministerstva školství z listopadu 1918 byly odstraněny nerovné podmínky chlapců a dívek při studiu. Teprve od školního roku 1919-1920 nastupuje do prvního ročníku 16 děvčat, která mají při studiu stejná práva jako chlapci. V právním postavení ženy ve společnosti přineslo zákonodárství Československé republiky výrazné zrovnoprávnění, a tak jsou od roku 1922 členkami profesorského sboru i ženy (po dvaceti letech od existence ústavu).
šťastné období první republiky prožívala nejen škola, ale i celé město. Do jeho života výrazně zasahovali i studenti, zejména v kulturní oblasti. Pravidelně byly konány školní slavnosti, majálesy, koncerty.
Připomínku si jistě zaslouží také vítězství Dušana Gregora ve zborovském závodě branné zdatnosti mládeže v červenci roku 1938. 27.října 1937 pronesl hlavní proslov při příležitosti státního svátku Československé republiky student 8.ročníku Josef Trakatsch. Byl nejvýraznější postavou atletického družstva gymnázia. Tehdy netušil, že jeho život skončí během několika let v nacistickém pracovním táboře.

ÚZKOST VÁLEČNÝCH LET 1939 - 1945

Bouřlivý vývoj v celé Evropě a smutný osud republiky zasáhly i Bučovice. Od 1.října 1939 se stává zatímním správcem bučovického gymnázia profesor Antonín Souček. Dne 7.ledna 1942 byl však z ředitelny ústavu odveden německou tajnou policií, v době heydrichiády odsouzen stanným soudem k trestu smrti a 14.června 1942 popraven v Kounicových kolejích v Brně. V boji proti fašismu padlo i několik žáků ústavu, jejich památku dodnes připomíná pomníček před budovou školy.
Přichází 17.listopad 1939, den, kdy byly násilně uzavřeny české vysoké školy. Krutými opatřeními bylo postiženo i několik vysokoškoláků z Bučovic a okolí. Z bučovického gymnázia byli v koncentračním táboře vězněni jeho bývalí studenti
Jaroslav Boudný z Vícemilic,
Josef Hanák z Kojátek,
Břetislav Majer,
Jan Rotrekl z Letonic
a Karel Suchan z Bučovic.
Bučovičtí studenti se vrátili všichni, i když někteří s podlomeným zdravím. Po návratu do vlasti po válce úspěšně dokončili dříve započatá studia a zastávali významná postavení v hospodářském i vědeckém životě.
Jaké byly v této době osudy gymnázia?
Ještě za správy pana prof. Součka dne 11.září 1940 dojelo do Bučovic několik nákladních aut s německými vojáky. Vojáci byli ubytováni v tělocvičně a aule gymnázia. Bytu ředitele a dvou tříd bylo použito za skladiště nářadí. Toto jednání vyvolalo mezi bučovickými občany velké roztrpčení. Navíc německé vojsko zřídilo v listopadu 1940 v aule kantinu. Obec musela opatřit stoly a jiné zařízení i sklenice. Německým vojákům prý není zapotřebí, aby trpěli, jak nevšímavě se k nim chovají bučovičtí občané. Ve školním roce 1941-1942 směla být zřízena jen jedna prima, ze studentů mohla být děvčat jen jedna třetina. Také kvinta směla být jen jedna, a to z žáků nejlepších. I když to bylo omezení, bylo to řešení pro Bučovice výhodné proto, že gymnázium zrušeno nebylo (ve srovnání např. v Jevíčku, Lipníku a ve Vyškově bylo rušeno postupně od primy).
Od 12.září 1941 bylo nařízeno, aby studenti střední školy konali hlídky na chodbách ústavu i v době vyučování, doprovázeli každého příchozího, zapisovali dobu jeho pobytu a hlásili všechno řediteli školy. V učebnici latinské mluvnice se 28.září 1940 škrtá, že Gallové porazili Germány a zahnali je za řeku Rýn. V srpnu 1941 bylo středním školám nařízeno odstranit knihy o T.G.Masarykovi.
Výnosem předs. ministerské rady z 20.října 1941 bylo nařízeno, že v písemném a ústním styku se služebními místy, která jsou vedena německými státními příslušníky, se užívá německého jazyka, a je-li třeba, německého a českého jazyka. O pololetí 1942 dostali studenti pololetní vysvědčení psaná německo-česky. Podle nařízení měl každý profesor na střední škole přednášet týdně jednu hodinu v německé řeči. žactvo osmé třídy reálného gymnázia se má k maturitní zkoušce připravit tak, aby mohlo odpovídat též německy.
Profesoři, kteří na českých středních školách vyučovali dějepisu a zeměpisu, jeli do Rankenheimu u Berlína, kde se jim dostalo instrukcí, o čem a jak mají při vyučování studentům vykládat.
Profesoři středních škol byli nuceni dělat zkoušku z německého jazyka, třebaže němčině nevyučovali. V roce 1941-42 bylo z reálného gymnázia v Bučovicích propuštěno množství studentstva i dobře prospívajícího - proto, aby zbývající mohli být vtěsnáni do zbylých učeben. Nejhůře pochodila děvčata, neboť hoši i s horším prospěchem měli přednost v dalším studiu. školní rok byl ukončen až 9.července 1942.

Po Antonínu Součkovi byli pak správci reálného gymnázia jmenováni v letech 1942-44 profesor Alois Klouda, v letech 1944-45 profesor Václav Pavelka.

Přijímací zkoušky do primy reálného gymnázia v Bučovicích se konaly ze všech předmětů a trvaly 5 dní. O výsledku rozhodovaly německé úřady.

Ke konci okupace byl v Bučovicích citelný nedostatek uhlí. Proto byly vánoční prázdniny začínající v prosinci 1944 prodlouženy do 22.ledna 1945. Pak bylo vyučování na neurčito přerušeno a žáci byli zaměstnáni domácími úkoly.
Budova reálného gymnázia byla v závěru války, podobně jako v letech 1914-18, pro žáky nepřístupná. Po 1.únoru 1945 byla obsazena polním soudem a trestnou rotou, byli v ní ubytováni trestanci, kteří budovali ve městě a okolí zátarasy a kladli miny.
Po osvobození sloužila budova po určitou dobu rumunskému vojsku jako lazaret. Zároveň se však začalo intenzivně pracovat na její přípravě pro návrat žáků. Byly odstraněny následky bombardování - opravena střecha, proražené schodiště, poškozené průčelí a vyměněno téměř 900 vybitých okenních tabulí. Součástí stavebních oprav byly i vnitřní úpravy - zavedeno ústřední topení a vybudovány splachovací záchody, do školy byl zapojen telefon. Všechny úpravy si vyžádaly značného úsilí a nemalých nákladů. Pravidelné vyučování bylo obnoveno v osmé třídě reálného gymnázia až 24.května 1945, na celém ústavě 28.května 1945.

Výroční zpráva z roku 1946-47 uvádí:
“Ještě těžší úkol je a bude napravit duchovní, zvláště mravní škody, které okupace způsobila především mládeži. Nelze to nevidět. Studenti se za okupace naučili laxnosti v práci, naučili se sabotovat práci a tvořit si negativní poměr ke všemu, co jim škola nabízela. A mnoho z toho dosud zůstává...”

POVÁLEČNÉ ŠKOLSKÉ REFORMY, JEDNOTNÁ ŠKOLA

Přicházejí dramatické zvraty.
Ředitelem gymnázia byl v letech 1945-1953 Ladislav Polouček. Po Únoru 1948 nuceně opouštějí reálné gymnázium profesoři Jaroslav Ryšavý, František Kala a další. Z města musí odejít JUDr. Jiří švarcberger, starosta města Bučovice, předseda soudu a starosta Sokola. Velmi tvrdě tato doba dopadla i na několik studentů vyšších ročníků a na některé absolventy školy.

Do života školy vážně zasáhla příprava nové školské reformy. Při první reorganizaci po ukončení školního roku 1947-48 se žáci prvních dvou tříd vracejí zpět do základní školy, na reálném gymnáziu zůstává pouze 4.-8.ročník, o rok později je ukončen přechod na čtyřletou formu studia.
24.dubna 1953 je zákonam zřízena jednotná JEDENÁCTILETÁ STŘEDNÍ šKOLA. Navenek prezentovaná jednota organizace i učivo přinášejí okamžitě řadu problémů. Realizace myšlenky naráží v první fázi na konkrétní materiální, technické i personální těžkosti. V Bučovicích je toto sjednocení škol vyřešeno přestěhováním gymnázia do školní budovy nově vystavěné na severním okraji města. V roce 1953 je v provozu pouze první část komplexu budov (současná škola 710). Ředitelem školy je jmenován profesor Karel Posolda. Dostává na starost školu se 34 třídami a 1 105 žáky ve věku od 6 do 18 let, k tomu 43 vyučujících. Po uplynutí pěti let dochází tehdy k dalšímu zkrácení středoškolského studia na pouhé tři roky. Provozní situace v nové školní budově je kritická do roku 1957, kdy je předána do užívání druhá část areálu (současná škola 711 a kulturní sál). Od 1. září 1957 je možno ukončit směnné vyučování, do nové budovy přecházejí i žáci tříd, které byly v podnájmu v původní budově gymnázia, v níž byla mezitím zřízena střední zemědělsko-technická škola. Do právě dokončené budovy jsou rozmístěni studenti čtyř nejvyšších ročníků. Tento stav se však mění již po uplynutí jediného školního roku.
V září 1958 se příliš mohutný školní organismus dělí na dvě části. Vlastní jedenáctiletka je ustanovena v dolní budově (školní 710), v budově horní (711) je zřízena osmiletka. V roce 1960 vychází nařízení o zavedení základních devítiletých škol a z jedenáctiletky se tak stává střední všeobecně vzdělávací škola.
V roce 1961 odchází ředitel školy Karel Posolda do Dobrušky. Ředitelem školy je jmenován Oldřich Holásek. Před ním je plných 28 let, během nichž bude školu řídit - až do roku 1989. V září 1966 dochází k definitivnímu oddělení střední školy od školy základní. Současně je zrušena škola stejného typu ve Slavkově a do Bučovic přicházejí studenti i část pedagogického sboru.

ROK 1968 - OBNOVENÍ GYMNÁZIÍ JAKO SAMOSTATNÝCH STŘEDNÍCH šKOL

O dva roky později, v září 1968, zasedají do lavic (několik dnů po obsazení republiky vojsky Varšavské smlouvy) opět studenti gymnázia (jak zněl nový název školy). Mají před sebou čtyřleté studium. Poslední studenti SVVš (střední všeobecně vzdělávací školy) opouštějí školu v roce 1970. V roce 1971, podobně jako předtím v roce 1919, na škole maturitní ročník není. Po této reorganizaci plyne život na škole bez větších změn. Je vytvořen určitý výchovný a vzdělávací systém, všichni absolventi z tohoto období mají možnost při různých exkurzích blíže poznat republiku. V této době má pevné místo v životě studentů řada brigád v zemědělství. Z nich vzpomínají tehdejší studenti nejraději na chmelové brigády v Oplotech. Panoším Újezdě a v Hermanově.
V roce 1978 s nástupem paní prof. Marty Kuchtové je zahájena výuka anglického jazyka, která postupně posiluje své pozice na úkor jazyka německého a francouzského. Výuka francouzštině byla přes veškerou snahu ředitele Holáska ukončena v roce 1987. Nyní se k ní škola vrací.

80. LÉTA - ZAVEDENÍ PŘEDMĚTU TZV. ODBORNÉ PŘÍPRAVY

Nejvýraznějším zásahem do učebních plánů v 80. letech bylo zavedení předmětů odborné přípravy. Na bučovickém gymnáziu byly vyučovány základy ekonomiky, stavebnictví, strojírenství a zemědělství. V prvních dvou letech byli žáci připravováni v teoretickém předmětu Základy odborné přípravy, v roce 1984 nastoupili studenti druhých ročníků poprvé na čtrnáctidenní praxi a v září 1984 přicházejí na školu první externí učitelé. Zavádění výuky odborných předmětů bylo od počátku přijímáno skepticky zejména pamětníky podobných snah z počátku 60. let. štěstím gymnázia v Bučovicích bylo, že se pro výuku těmto předmětům podařilo zajistit dostatečný počet odborníků, kteří do školy vnesli na několik let poněkud jinou atmosféru, jež žákům s potřebným zájmem jistě prospěla. Působení těchto vyučujících se pozitivně projevilo i při zadávání prací v rámci studentské vědecké odborné činnosti. Při přehlídkách v rámci této soutěže se každý rok objevovaly práce, které dokazovaly, že řada studentů má ke svému zvolenému oboru skutečný vztah. Když se však na jaře roku 1990 objevila možnost návratu k původnímu poslání gymnázia, byla přijata s uspokojením. V květnu 1992 končí výuka poslední skupiny ekonomiky. Uvolněné hodiny umožňují navrátit na gymnázium výuku estetické výchovy a zároveň vyhovět zájmu studentů nabídkou volitelných předmětů. Ke znovuzavedení výtvarné a hudební výchovy vzhlížíme navíc s nadějí, že příchod kvalifikovaných učitelů s touto aprobací vrátí do školy i více kultury v nejširším slova smyslu. Ředitel bučovického gymnázia Oldřich Holásek odešel v září 1989 do důchodu.
Krátce po jeho odchodu přichází 17.listopad 1989.

PO ROCE 1989 - OBNOVENÍ OSMILETÝCH GYMNÁZIÍ

Je naděje, že věci dostanou opět svůj řád, budou vráceny na svá místa, tam, kde je jim dobře, kam patří, kde mohou konat svou službu a své poslání. Naděje, že škola se opět stane dílnou lidskosti.
Také bučovické gymnázium tehdy prožívá, stejně jako všechny podobné instituce, několik týdnů euforie, překvapení a chaosu. To vše vyúsťuje na jaře roku 1990 v několik změn. Nejvýznamnější z nich je možnost obnovení OSMILETÉHO GYMNÁZIA.
Souběžně s tím se ozývají hasy připomínající nutnost bojovat o navrácení do původní budovy. První skutečně vážné jednání probíhá za účasti všech zainteresovaných stran i nadřízených orgánů v březnu 1990. Situace se vyvíjí ve prospěch gymnázia od okamžiku, kdy původně navržená možnost pouhé výměny působišť obou škol je nahrazena návrhem na přestěhování střední ekonomické školy do budovy jejího internátu. Tímto řešením klesají finanční nároky na uspořádání situace a navíc je zřejmé, že uvolněním celého areálu nových školních budov pro potřeby základního školství by po 45 letech konečně nastala situace, pro kterou byly školy projektovány a postaveny.
Jednání o vyřešení problémů bučovického školství bylo zakončeno rozhodnutím rady Městského úřadu v Bučovicích. Představitelé města přislíbili vytvořit do konce června 1992 podmínky pro přestěhování Obchodní akademie (původní SEš) do nově upravené budovy. Tak od 1.září 1992 se sešli všichni žáci - od primy až po osmnáctileté studenty - pod jednou střechou v historické budově Gymnázia v Bučovicích.
V roce 1995 ministerstvo školství upravilo délku základního vzdělávání na devět let. Původně sedmileté gymnázium se tak pro studenty, kteří nastoupili do primy v roce 1996, stane studiem osmiletým.

V zpětně získané školní budově ředitelství gymnázia modernizuje provoz:
v roce 1993 vybavuje odborné učebny fyziky a chemie,
v roce 1994 dává vybudovat telefonní spojení uvnitř školy, během hlavních prázdnin je opravena tělocvična, vybavena novým nábytkem je sborovna, ředitelna a kancelář zástupce ředitele, zařízena plynofikace budovy; dále byly zahájeny práce na úpravě okolí školy, chodba ve 2.poschodí vybavena výstavními skříňkami, šatny pro žáky a chodba v suterénu byly stavebně upraveny
v roce 1995 byl nově vydlážděn chodník, přestavěna vnější zídka na jižní straně a opraveno vstupní schodiště, dokončena úprava okolí školy, nově zařízen interiér několika
učeben, novým nábytkem vybavena kancelář, na chodbách zřízeny nástěnky pro jednotlivé předměty, šatny pro žáky byly vybaveny skříňkami pro uložení šatstva a obuvi, bylo zcela přebudováno sociální zařízení,
v roce 1996 byla během školního roku opravena aula,
v roce 1997 byla vybavena odborná pracovna pro výuku informatiky a bylo zřízeno připojení školy na síť INTERNET.

VÝZNAM GYMNÁZIÍ V SOUČASNÉ DOBĚ

Častokrát bývá diskutován smysl zřizování středních škol typu gymnázia v malých městech, jako jsou Bučovice. Jistě je celková atmosféra v těchto školách jiná než ve velkých průmyslových a kulturních centrech. Avšak právě pro žáky z takovýchto oblastí se gymnázium stává příležitostí najít cestu ke vzdělání a kulturnímu rozvoji. Zřizování takovýchto škol napomáhá k vytváření rovnováhy v jednotlivých oblastech, u mladých lidí vytváří trvalý citový vztah k městu, který se pak přenáší do jejich dalšího života. Současné změny probíhající ve společnosti jsou pro dnešní i příští studenty nadějí, že přichází čas, v němž najde vzdělání patřičné ocenění.
Přejme si všichni navzájem, abychom vědomosti a zkušenosti získané během našeho dosavadního života dokázali uplatnit ku prospěchu nás všech.